sasa

Fórum pro lidská práva společně s Organizací pro pomoc uprchlíkům podali k Výboru OSN pro práva dítěte stížnost rodiny z Afghánistánu, která byla v roce 2019 více než měsíc zadržována v české imigrační detenci. Rodina namítá, že omezením osobní svobody jejich dětí české orgány jednaly v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Jedná se o první takovou stížnost na ČR k mezinárodnímu lidskoprávnímu orgánu. Rozhodnutí Výboru tak může být precedentem pro obdobné případy do budoucna. Výbor sídlící v Ženevě již 10 let opakovaně konstatuje, že imigračních detence dětí je vždy v rozporu s Úmluvou. ČR v loňském roce urgoval kompletně upustit od této praxe. Rodinu v podání stížnosti podpořily Organizace pro pomoc uprchlíkům a Fórum pro lidská práva s pomocí advokátní kanceláře JUDr. Maroše Matiaška. 

Rodina patří k náboženské menšině Sikhů. Talibán je v Afghánistánu opakovaně tlačil ke konverzi a vyhrožoval únosem jejich nezletilých dcer. Rodina proto uprchla v roce 2016 do Rakouska, kde požádala o mezinárodní ochranu. Jenže ani po více než třech letech neobdrželi od rakouských úřadů odpověď.  Žili zde navíc v nevyhovujících podmínkách v kontejnerovém ubytování, kde jejich dcery nemohly řádně studovat. Na jaře 2019 se proto rozhodli Rakousko opustit. Rodinu našli policisté NCOZ v neudržovaném domě blízko německých hranic, kde je několik dní drželi převaděči. Následně rodinu umístili do uzavřeného detenčního zařízení do doby, než bude zajištěn její návrat do Rakouska. Dle unijního práva bylo totiž za posouzení jejich žádosti zodpovědné Rakousko. Jedné z dcer bylo v době zajištění pouhých 11 let, druhé mezi 17 a 18 lety. Rodina strávila v zajištění celkem 34 dní. S návratem do Rakouska přitom od počátku souhlasila. Následně rodina získala v Rakousku mezinárodní ochranu. Rodina se ve věci svého zajištění v imigrační detenci opakovaně obracela i na české soudy, ty však jejich žaloby zamítly.

„V posledních pěti letech končí v české imigrační detenci pravidelně 15 až 30 dětí ročně. Zahraniční výzkumy přitom ukazují, že imigrační detence má na děti negativní dopad v podstatě vždy. Tedy i za situace, kdy jsou podmínky v detenčním zařízení obecně vcelku dobré. Jedná se totiž často o děti, které si prošly traumatickou zkušeností v zemi původu, anebo i cestou do Evropy. I proto je imigrační detence dětí na mezinárodním poli považována za nevhodnou a zásadně škodlivou praxi, od které je třeba ustoupit,“ říká Zuzana Pavelková z Organizace pro pomoc uprchlíkům.

„V řadě případů je detence navíc zcela zbytečná. I v tomto případě rodina s českými orgány spolupracovala. Když jim bylo objasněno, že musí vyčkat na výsledek azylového řízení v Rakousku, tak svého jednání litovali. Opakovaně žádali, aby jejich transfer byl zajištěn co nejrychleji. Cizinecká policie proto mohla místo jejich zajištění využít tzv. alternativ k zajištění. Například umístit rodinu do otevřeného pobytového střediska,“ říká Alexandra Dubová z Fóra pro lidská práva. A dodává: „Je navíc až zarážející, že v daném případě policie nijak neřešila, že rodina samotná se mohla stát obětí organizované trestné činnosti ze strany převaděčů.“

Výbor OSN pro práva dítěte je orgánem OSN zajišťujícím dohled nad naplňováním Úmluvy o právech dítěte. Česká republika Úmluvu ratifikovala v roce 1991. Výbor přijímá stížnosti pro porušování Úmluvy a Úmluvu interpretuje pomocí tzv. obecných komentářů. Ve dvou z nich oficiálně stanovil, že imigrační detence dětí je vždy porušením Úmluvy. Doporučení ukončit imigrační detenci dětí daly v minulých letech ČR i další takové výbory. 

Doporučení Výboru směrem k ČR a klíčová rozhodnutí českých soudů v případě jsou dostupná zde: 

• Závěrečná doporučení Výboru OSN pro práva dítěte pro Českou republiku z 4. 8. 2011

• Závěrečná doporučení Výboru OSN pro práva dítěte pro Českou republiku z 22. 10. 2021

• Nález Ústavního soudu

• Rozsudek Nejvyššího správního soudu

• Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem

Kontakt pro média:

Zuzana Pavelková, Organizace pro pomoc uprchlíkům

zuzana.pavelkova@opu.cz

+420 732 236 799

Alexandra Dubová, Fórum pro lidská práva

dubova@forumhr.eu

+420 725 548 872

Zaujímajú ťa ľudské práva?

Nemáš rád/rada hejty?

Si internetový človek?

Ak áno, tak potom máme pre teba zaujímavú ponuku 4-mesačnej stáže! 

Fórum pre ľudské práva a Európske centrum pre práva Rómov (ERRC) hľadajú do tímu ochrancov rómskych práv, ktorí majú záujem získať nové skúsenosti a zároveň pomáhať zlepšovať prostredie, v ktorom žijeme.

ČO BUDEŠ ROBIŤ?

• Vyhľadávať na internete nenávistné prejavy zamerané na Rómov
• Používať online nástroje na nahlasovanie škodlivého obsahu na platformách sociálnych médií
• Zaznamenávať nahlásený obsah podľa dohody s národným koordinátorom dobrovoľníkov
• Identifikovať príležitosti na súdne spory, kde Fórum a ERRC môžu podniknúť kroky proti online nenávistným prejavom
• Ďalšie aktivity zamerané na predchádzanie hate-speech

ČO ZÍSKAŠ?

• Školenie o tom, ako rozpoznať nenávistné prejavy a ako ich nahlásiť pomocou rôznych platforiem (Facebook, Twitter, Instagram…)
• Plnú podporu zo strany národného koordinátora a odborníkov Fóra a ERRC
• Nové skúsenosti v oblasti ľudských práv a práce v neziskovom sektore
• Pre najaktívnejších dobrovoľníkov možnosť vycestovať na podujatia organizované ERRC, zúčastňovať sa na tréningoch mládeže, výmenných pobytoch atď.
• Možnosť spojiť sa s podobnými zanietenými a šikovnými ľuďmi 😊

ČO OČAKÁVAME?

• 2 až 4 hodiny tvojho času do týždňa
• Zodpovednosť
• Spoľahlivosť
• Tímovosť

Školenia prebehnú koncom augusta a v septembri 2022. Samotná stáž potrvá od septembra do decembra 2022.

Ak je to niečo pre teba, pošli nám najneskôr do 5. júla 2022 svoj životopis a v texte emailu krátko odôvodni, prečo ťa ponuka zaujala (ak máš aj nejaké skúsenosti s dobrovoľníctvom, o sociálnymi sieťami, ľudskými právami a podobne, tak nám o nich povedz). 

Tešíme sa na tvoju prihlášku!

Kontakt: volunteer@forumhr.eu

Viac o nás: https://forumhr.eu a www.errc.org

Stiahni si leták TU.

Fórum pre ľudské práva (FORUM) a Európske centrum pre práva Rómov (ERRC) dnes odštartovali projekt zameraný na boj proti nenávistným prejavom voči Rómom na internete aj v bežnom živote. Projekt je súčasťou iniciatívy ERRC financovanej Európskou úniou, ktorej cieľom je nahlasovať a právnou cestou riešiť nenávistné prejavy na internete aj v bežnom živote na Slovensku, v Bulharsku a Rumunsku. V rámci projektu organizácia zapojí rómskych aj nerómskych dobrovoľníkov do monitorovania a nahlasovania nenávistných prejavov, ktoré sa s pomocou právnikov budú riešiť právnou cestou. Iniciatíva bude prebiehať do roku 2024 a jej cieľom je využiť právne prostriedky proti tým, ktorí umožňujú, aby sa na internete šírili nenávistné prejavy voči Rómom.

„Nahlasovanie nenávistných prejavov je mimoriadne dôležité, aby sa obetiam poskytla náprava a aby sme páchateľom a mediálnym platformám ukázali, že nenávistný obsah nie je v našej spoločnosti vítaný. Dúfame, že posilníme postavenie rómskych obetí nenávistných prejavov a podporíme ich dôveru v právny štát,“ uviedla Alexandra Dubová, projektová manažérka a právnička z Fóra pre ľudské práva.

Nová iniciatíva zameraná na boj proti digitálnemu anticiganizmu bola spustená na online stretnutí 7. júna 2022. Na stretnutí sa zúčastnili mimovládne organizácie pracujúce s rómskymi komunitami a odborníci na boj proti nenávistným prejavom na internete. Na otvorení iniciatívy sa zúčastnili aj zástupcovia štátnych inštitúcií vrátane Slovenského národného strediska pre ľudské práva, Kancelárie verejného ochrancu práv a Úradu splnomocnenca vlády SR pre rómske komunity, ktorí vyjadrili projektu podporu.

Projekt je zameraný na boj proti nenávistným prejavom online a offline na európskej úrovni. V nasledujúcich 24 mesiacoch bude s podporou programu Európskej komisie Občania, rovnosť, práva a hodnoty (CERV-2021-EQUAL) pracovať na zvyšovaní povedomia o právach rómskych komunít v súvislosti s nenávistnými prejavmi online a diskrimináciou, ako aj na posilnení postavenia obetí nenávistných prejavov.

Kontakt pre ďalšie informácie:

Alexandra Dubová
Fórum pre ľudské práva tel: +420 725 548 872 email: dubova@forumhr.eu

Marek Baláž
Európske centrum pre práva Rómov Email: marek.balaz@errc.org

Projekt podporila Európska komisia v rámci programu Občania, rovnosť, práva a hodnoty (CERV-2021-EQUAL).

Skupina dvaceti mladých Romů se spojila, aby aktivně zasáhla proti nenávistným projevům v České republice. Skupina, z nichž většina jsou stávající nebo bývalí stipendisté organizace ROMEA, pracuje na tom, aby vyhledávala, nahlašovala a konfrontovala diskriminační projevy online, především pak na sociálních sítích. Toto počínání pak vytvoří základnu důkazů, která bude následně použita pro další právní kroky. 

Studenti jsou součástí společného projektu Evropského centra pro práva Romů (ERRC), Fóra pro lidská práva a organizace ROMEA. Cílem tohoto projektu je bojovat proti online nenávistným projevům prostřednictvím dobrovolníků, kteří shromažďují, nahlašují a také konfrontují obsah nenávistných příspěvků v online světě. Projekt podpořila nadace EVZ (Stiftung Erinnerung, Verantwortung und Zukunft) z Německa. 

„Mezi nenávistnými projevy na internetu a skutečnými zločiny z nenávisti páchanými na Romech existuje často velmi úzký vztah,“ řekl Đorđe Jovanović, ředitel ERRC. „Nenávistné komentáře v online světě nejsou jen reprezentací toho anticikanismu, který se děje off-line, ale v moha případech ve skutečnosti podceňují k dalším zločinům proti Romům – zvláště když pocházejí od osob z veřejného dění, které často využívají protiromskou politiku k získání politických bodů. Naši romští aktivisté jsou ti, kteří proti těmto lidem bojují.“

Dnes, v den romského odporu, který připomíná ducha romských vězňů, kteří se vzbouřili proti nacistickým dozorcům v koncentračním táboře Osvětim-Březinka, jsou tito mladí Romové odhodláni čelit tváří v tvář nenávistným projevům. Romský holocaust je připomínkou toho, co se může stát, pokud je dovoleno takovéto nenávisti vzkvétat. ERRC zdokumentovalo nespočet případů, kdy online nenávistné projevy vedly k nepříjemným důsledkům pro Romy v reálném životě, zvláště, když byly tyt příspěvky ještě více podporovány pravicí a bylo velmi těžké najednou online a offline nenávist rozdělit a rozlišit. 

„Každý den na Facebooku vidím nenávistné komentáře vůči Romům. Ti lidé si myslí, že když sedí za počítačem, nemůžou být nijak postiženi. Doufám a věřím, že v budoucnu budou existovat mnohem efektivnější metody, jak tyto lidi potrestat. To je ten důvod, proč jsem součástí tohoto projektu. Musíme se soustředit na to, jak najít a potrestat ty, kteří nenávistné projevy na internetu píší,“ říká Franišek Német, student umělé inteligence na ČVUT v Praze. 

„Myslím si, že tento projekt je velmi důležitý, protože ukazuje to, jak moc může být internet nebezpečný. Jsem velmi překvapená kolik nenávisti vůči Romům se na internetu objevuje. Speciálně teď, když se do České republiky dostávají romští uprchlíci z Ukrajiny. Někdy mám pocit, že nenávist a zloba lidí, kteří píšou nenávistné projevy pramení z jejich vlastní frustrace. Tyto projevy musí být více monitorovány a kontrolovány přímo správci sociálních sítí. Myslím si, že by takovýchto projektů mělo být víc,“ říká Veronika Banová, studentka práv na Západočeské univerzitě v Plzni. 

Tento projekt staví na zkušenosti s dobrovolnickou prací ERRC v Albánii, Srbsku, Turecku a na Ukrajině. Cílem je vybudovat digitální komunitu aktivistů, kteří budou bojovat proti nebezpečné rétorice ohrožující komunitu Romů. 

Background 

Den romského odporu si Romové, ale i další mezinárodní instituce v Evropě připomínají každý rok 16. května. Připomíná zprávu o povstvání romských věnů v koncentračním táboře Osvětim-Březinka, ke kterému došlo v květnu 1944 (ačkoliv někteří lidé uvádějí srpen 1944). Podle zprávy dostaly stráže SS 16. května rozkaz zlikvidovat tzv. Cikánský rodinný tábor v Osvětimi, kde bylo vězněno asi 6000 Romů. Vězni, ale odporovali a vyzbrojili se improvizovanými zbraněmi (lopatami, kusy dřeva a železnými trubkami).

Dozorci se stáhli a více jak 3000 romských vězňů bylo v následujících měsících převezeno do jiných táborů. Zbytek romských vězňů (většinou staří lidé a děti) bylo 2. srpna 1944 zavražděno v plynových komorách. Příběh začal symbolizovat odolnost Romů a romský odpor vůči fašismu obecně.

Pro více informací kontaktujte:

Jonathan Lee (in English)
Advocacy & Communications Manager
European Roma Rights Centre
jonathan.lee@errc.org 
+32 49 288 7679    

Štefan Balog
Volunteer Coordinator
ROMEA
stefan.balog@romea.cz 

Alexandra Dubová
Chair
Forum for Human Rights
dubova@forumhr.eu 
+420 725 548 872

Lucka Černáková je žena s mentálnym postihnutím a poruchou autistického spektra. V roku 2006 bola umiestnená do domova sociálnych služieb, nakoľko jej rodina potrebovala podporu pri starostlivosti a jedinou možnosťou bolo ústavné zariadenie. Lucka kvôli svoju zdravotnému postihnutiu potrebuje individuálnu pozornosť a špecifickú starostlivosť, ktorú dané zariadenie sociálnych služieb nedokázalo zabezpečiť. Vznikali konflikty, ktoré zamestnanci zariadenia riešili obmedzeniami a trestami. V situácii, kedy Lucka nespolupracovala podľa predstáv, prichádzal trest najtvrdší, umiestnenie do klietkovej postele.

Používanie klietkových, resp. sieťových postelí je dlhodobo kritizované zo strany medzinárodných ľudsko-právnych orgánov. Ide o obmedzenie, ktoré je dlhodobo považované za nedôstojné a porušujúce absolútny zákaz zlého zaobchádzania. Používanie sieťových postelí je v rozpore s celým radom záväzkov, ktoré Slovensku vyplývajú z medzinárodných dohovoroch o ľudských právach. Napriek tomuto, nebol Luckin prípad efektívne prešetrený. Po podaní trestného oznámenia polícia, ani prokuratúra nevyšetrili náležite žiadne z obvinení, ktoré Lucia a jej rodina predložili, a súdy tento postup prijali bez kritiky, hoci dôkazy bez akýchkoľvek pochybností preukazovali, že Lucia bola do sieťovejpostele umiestňovaná, a to dokonca už v tej dobe nezákonne.

Za týchto okolností sa Lucka s pomocou Fóra pre ľudské práva a nadácie Validity obrátila so sťažnosťou na Výbor OSN proti mučeniu, ktorý je najdôležitejším ľudsko-právnym orgánom na svete v oblasti zlého zaobchádzania. V prelomovom rozhodnutí z decembra 2021 Výbor OSN konštatoval, že Slovensko porušilo Luckine práva, ako sú zakotvené v Dohovore OSN proti mučeniu.

Konkrétne Výbor OSN uviedol, že umiestnenie človeka do klietkového lôžka predstavuje zlé zaobchádzanie a porušuje Dohovor OSN proti mučeniu. Výbor tiež odsúdil Slovensko za to, že sa nezaoberalo tým, čo sa Lucke stalo a neprijali sa žiadne záruky, aby sa situácia nezopakovala. Rovnako neexistuje podľa Výboru efektívna kontrola ústavných zariadení. Výbor výslovne uviedol, že od Slovenskej vlády očakáva zmenu legislatívy, a to minimálne v dvoch bodoch. Za prvé je potrebné zmeniť skutkovú podstatu trestného činu mučenia, alebo iného neľudského alebo krutého zaobchádzania podľa § 420 trestného zákona tak, aby bolo podľa nej možné efektívne trestne stíhať aj prípady zlého zaobchádzania, ktoré nie sú mučením. A za druhé, Slovensko by malo zakázať používanie sieťových postelí vo všetkých zariadeniach, teda aj pri poskytovaní zdravotných služieb.

„Zmeniť trestný zákon a tiež zakázať sieťové postele vo všetkých oblastiach je nutné minimum,“ uvádza Maroš Matiaško, právnik rodiny a advokát spolupracujúci s Fórom pre ľudské práva. „Je tiež potrebné zabezpečiť, aby sa tento prípad nezopakoval. Preto by sa mala vláda zamerať na hlbokú systémovú zmenu ústavnej starostlivosti – a to nielen v sociálnej oblasti, ale aj v oblasti psychiatrie – a nahradiť ústavy širokou sieťou kvalitných komunitných služieb, v súlade s požiadavkami ľudsko-právnych dohovorov, ktorými je Slovensko viazané.“

Fórum a Validity sa dlhodobo venujú problematike deinštitucionalizácie a podporujú premenu ústavnej starostlivosti na komunitnú. Luckin prípad je ďalším poľutovaniahodným príkladom dôsledkov inštitucionalizácie ľudí so zdravotným postihnutím. Ústav a zamestnanci, ktorí mali Lucku podporovať, sa stali v dôsledku zlého nastavenia systému páchateľmi neľudského a ponižujúceho zaobchádzania. Znovu sa ukazuje, že k zlému zaobchádzaniu dôjde skôr v ústavnej starostlivosti, kde nie je možné podporu individualizovať. V hromadných zariadeniach je riziko porušovania ľudských práv, a to aj veľmi závažné porušenie, oveľa väčšie. Je preto ťažké si predstaviť, ako by sa mali ľudské práva dodržiavať bez toho, aby sa zmenila dominujúca inštitucionálna kultúra pri poskytovaní sociálnych služieb a služieb duševného zdravia. Toto najnovšie rozhodnutie Výboru OSN proti mučeniu je ďalším dôkazom, ktorý upozorňuje na nutné zmenyinštitucionálnej formy starostlivosti a podpory pre ľudí so zdravotným postihnutím.

Ann Campbell, co-výkonná riaditeľka nadácie Validity dodáva: „Ide o prelomové víťazstvo pre ľudí so zdravotným postihnutím, ktoré odkazuje na potrebuje prijatia štrukturálnych zmien. Iba vytvorenie dostatočného podporujúceho systému pre ľudí s postihnutím, aby mohli žiť nezávislým spôsobom života je jedinou možnosťou. Ústavy sú miesta, kde môže dochádzať k tým najhorším praktikám a tento prípad je ďalším z príkladov. Ľudia so zdravotným postihnutím žiadajú efektívnu podporu pre bežný život, nie ústavy a túto výzvu by mali všetky vlády implementovať.“

Rozhodnutie bude zverejnené v najbližších dňoch na webových stránkach Výboru OSN proti mučeniu.

Kontaktná osoba:
Maroš Matiaško, t.č. + 420 608 130 205, email: matiasko.maros@gmail.com

Společně s mezinárodní organizací International Commission of Jurists jsme připravili doporučení, která mají sloužit soudcům, advokátům a právníkům, sociálním pracovníkům, probačním úředníkům, policii a dalším profesionálům, kteří přicházejí do kontaktu s dětmi v konfliktu se zákonem. Doporučení se věnují tzv. individuálnímu posouzení dítěte a vysvětlují proč nahlížet na individuální posouzení přístupem, který uznává a chrání lidská práva dítěte.

Doporučení jsou zaměřena na kontext České republiky a Slovenské republiky, jsou však aplikovatelná i pro jiné systémy zemí EU. Mezi jednotlivá doporučení patří povinnost zajistit skutečnou a účinnou participaci dítěte při přípravě individuálního posouzení. Doporučení dále formulují hlavní zásady a pravidla pro práci s informacemi a jejich sdílení. Význam je přikládán zejména zajištění procesních práv dětí jako např. práva na přístup k výsledkům individuálního posouzení a možnost se k němu vyjádřit, dále práva na přístup k právní pomoci a práva na přístup k informacím a k účinným prostředkům nápravy.

Doporučení jsou ke stažení zde:

• v češtině
• ve slovenštině
• v angličtině

Tato doporučení byla také zpracována ve formě vstřícné k dětem, která lze mimo jiné využít při komunikaci s dětmi o jejich právech.

Doporučení ve formě vstřícné k dětem jsou ke stažení zde:

vycházející z českého právního systému: v češtině, v angličtině

vycházející ze slovenského právního systému: ve slovenštině

Zde se můžete podívat video pro děti a mladistvé, které bylo vypracováno na základě výše uvedených doporučení. Současně si zde můžete stáhnout plakát, který byl připraven společně s videem.

Tyto výstupy společně s doporučeními mohou pomoci posílit povědomí dětí o jejich právech. 

Doporučení a další výše uvedené výstupy jsou výsledkem dvouletého projektu PRACTICE (Procedural Rights for All Children in jusTICE [Procesní práva pro všechny děti v systému spravedlnosti]), který byl financován z programu Evropské unie Právo, rovnost a občanství (2014-2020). V rámci projektu byla také organizována školení pro soudce, státní zástupce, právníky a advokáty, sociální pracovníky, probační úředníky, a další profesionály z oblasti systému spravedlnosti pro děti, která pomohla formulovat závěry uvedené v doporučeních. Bližší informace o projektu jsou uvedeny zde.

V počáteční fázi projektu byla vypracována podkladová studie mapující právní úpravu i praxi individuálního posuzování dětí v konfliktu se zákonem ve vnitrostátních právních systémech čtyř vybraných zemí západní Evropy, konkrétně Belgie, Nizozemí, Finska a Anglie a Walesu. Tato studie je ke stažení v angličtině zde.

Doporučení byla zveřejněna partnerskými organizacemi, Fórem pro lidská práva a International Commission of Jurists, dne 9. 12. 2021 při závěrečném setkání k projektu, záznam ze setkání bude zveřejněn na webových stránkách International Commission of Jurists v nejbližších dnech. 

Ústavní soud vyhověl stížnosti člověka, který byl pro své psychosociální postižení, nedobrovolně hospitalizován na psychiatrii. Tam proti němu byly navíc použity omezovací prostředky. Stěžovatele v podání ústavní stížnosti podpořilo Fórum pro lidská práva s pomocí advokátní kanceláře JUDr. Maroše Matiaška.

Stěžovatel od počátku řízení před obecnými soudy poukazoval na to, že svým jednáním nikoho bezprostředně neohrožoval, a proto nebyly dány důvody k zásahu do jeho osobní svobody a integrity. Obecné soudy však byly opačného názoru a konstatovaly, že k převzetí stěžovatele na psychiatrii a užití omezovacích prostředků došlo v souladu se zákonem. Argumentovaly především obecnými poznatky o diagnóze stěžovatele (schizoafektivní porucha manického typu) a svědeckou výpovědí přijímající lékařky, která o zásahu proti stěžovateli rozhodla. Odhlédly naopak od té skutečnosti, že žádný jiný důkaz, včetně výpovědi přítomných policistů, jakékoli agresivní jednání stěžovatele nedokládal. 

Ústavní soud se stěžovatele zastal a konstatoval, že rozhodnutími obecných soudů bylo neoprávněně zasaženo do práva stěžovatele na osobní svobodu a soudní ochranu. Ústavní soud souhlasil s argumentací stěžovatele, že závěr o zákonnosti nedobrovolné hospitalizace nelze opírat pouze o diagnózu člověka a obecné poznatky, které jsou o k této diagnóze známy. Stěžejním je především to, že člověk svým konkrétním chováním bezprostředně a závažně ohrožuje sebe nebo své okolí a že toto ohrožení nelze ošetřit mírnějším a méně omezujícím způsobem. Obecné soudy však k chování stěžovatele v rozhodné době nepřihlížely. Právě naopak, s odkazem na jeho diagnózu konstatovaly, že skutečnost, že při přijetí k hospitalizaci stěžovatel nikoho bezprostředně ani závažně neohrožoval, není relevantní.

Tvrzené agresivní chování stěžovatele ze všech shromážděných důkazů potvrzovala pouze výpověď přijímací lékařky. Soudy se však nemohou spoléhat pouze na jedinou svědeckou výpověď, jejíž závěry navíc nepodporují další v řízení provedené důkazy. Jejich povinností bylo naopak se pečlivě zabývat hodnocením obsahu jednotlivých výpovědí a pokusit se odstranit či vyjasnit jejich vzájemné rozpory. Obecné soudy navíc v odůvodnění svých rozhodnutí ani neuvedly, z jakého důvodu upřednostňují právě výpověď přijímací lékařky. 

Stěžovatel byl přitom z psychiatrie propuštěn ještě dříve, než uplynula zákonná sedmidenní lhůta, v níž soud musí rozhodnout o oprávněnosti jeho hospitalizace. Stěžovatel však na projednání této otázky před soudem trval a soud tak musel v zahájeném řízení pokračovat. Nebyl však již vázán uvedenou krátkou lhůtou pro přijetí svého rozhodnutí, což mu umožňovalo provést dokazování ve standardním rozsahu. 

„Je to velmi důležité rozhodnutí, především pro stěžovatele, pro kterého znamená alespoň určité morální zadostiučinění. Obecné soudy, které v jeho případě rozhodovaly, bez jakéhokoli odůvodnění upřednostnily výpověď přijímací lékařky a obecné poznatky o diagnóze stěžovatele, a to způsobem, který vyvolával otázku, jak stěžovatel s danou diagnózou může být vůbec na svobodě. Přitom stěžovatel nikdy ve svém životě nikoho neohrožoval a ani další lidé, kteří byli jeho převzetí přítomni, nevypovídali o tom, že by byl jakkoli agresivní,“uvádí Anna Sležková z Fóra pro lidská práva. 

A dodává: „Obecné soudy zcela pominuly, že každý člověk je jedinečný a ani obecné poznatky o diagnóze zdaleka neplatí pro každého, komu je tato diagnóza připsána. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí dokonce poukázal na zcela výjimečné případy, v nichž se lidé se stejnou diagnózou, kterou měl i stěžovatel, dopustili násilného trestného činu, a to v tom smyslu, že podobné riziko bylo možné očekávat i v případě stěžovatele. Toto vyjádření je předsudečné, a tudíž nepřijatelné. Lidem bez postižení taky nejsou přičítány k tíži protiprávní a násilná jednání, kterých se dopustí jiní lidé bez postižení. Není důvod, abychom v tomto ohledu k lidem s postižením přistupovali jinak. Ústavní soud podtrhl, že významná je především konkrétní situace, nikoli statusová charakteristika člověka.“

Nález Ústavního soudu je dostupný zde.