Rubrika: Litigace

Fórum pre ľudské práva v spolupráci so skupinou dobrovoľníkov vystupujúcou na sociálnych sieťach pod názvom ROMAntici a Európskym centrom pre práva Rómov (ERRC) podávajú šesť trestných oznámení na osoby, ktoré zverejnili nenávistné prejavy namierené proti Rómom na platformách sociálnych sietí, ako sú Facebook a YouTube. Všetky trestné oznámenia sú podané proti jednotlivcom, ktorí zverejnili rasistické vyhlásenia vyzývajúce na násilie voči Rómom. Dôkazy pre trestné oznámenia zhromaždili mladí dobrovoľníci a študenti práva aktívni na sociálnych sieťach ako ROMAntici.

„Od začiatku projektu sa nám podarilo zdokumentovať stovky nenávistných prejavov. Zamerali sme sa práve na také komentáre, ktoré podnecujú k nenávisti. Niektoré z nich poburujú, iné sú závažnejšie a smerujú k likvidácii Rómov. Skutočnosti nasvedčujú, že hejteri sa v niektorých prípadoch mohli dopustiť trestných činov. Vybrané komentáre sme sa preto rozhodli postúpiť orgánom činným v trestnom konaní, aby sa nimi zaoberali,“ uviedla koordinátorka dobrovoľníkov a právnička Fóra pre ľudské práva Diana Repiščáková. 

Dobrovoľníci v spolupráci s právnikmi z Fóra vypracovali šesť trestných oznámení na online príspevky, ktoré obsahovali nenávistné, násilné a podnecujúce výroky proti rómskej komunite na rôznych platformách sociálnych médií. Medzi komentármi bola propagácia genocídy Rómov, sympatizovanie s nacistickou ideológiou a priame podnecovanie k nenávisti a násiliu voči Rómom a osobám so zdravotným postihnutím. Organizácie tvrdia, že online vyjadrenia týchto osôb porušujú § 423 (hanobenie národa, rasy a presvedčenia), § 424 (podnecovanie k národnostnej, rasovej a etnickej nenávisti) a § 360 (nebezpečné vyhrážanie) Trestného zákona (zákon č. 300/2005 Z. z.).

Podklady na podporu trestných oznámení zozbierali mladí dobrovoľníci, ktorí s Fórum pre ľudské práva spolupracujú na medzinárodnom projekte Boj proti diskriminácii Rómov in internete aj mimo neho v Európe (COORDE) financovaného EÚ. Ich aktivity sú tiež súčasťou projektu ERRC Challenging Digital Antigypsyism,ktorý v súčasnosti beží v šiestich krajinách (Albánsko, Bulharsko, Česká republika, Rumunsko, Srbsko a Slovensko). Oba projekty sú zamerané na spochybňovanie nenávistných prejavov na internete prostredníctvom dobrovoľníckych aktivít, ako aj podnikanie právnych krokov na riešenie nenávistných prejavov v online sfére. Organizácie vyzývajú platformy sociálnych médií, Slovenskú Radu pre mediálne služby a orgány činné v trestnom konaní, aby sa aktívnejšie zapojili do boja proti nenávistným prejavom, pretože v našej spoločnosti nemajú miesto. Dobrovoľníci zapojení do projektu zároveň vyzývajú verejnosť, aby sa spolu s nimi postavila za odsúdenie nenávistných prejavov a podporu rómskej komunity.

„Primárne sa síce spolu s ROMAntikmi zameriavame na nahlasovanie nenávistných prejavov voči Rómskej komunite, avšak internetovým priestorom prúdia každodenne nespočetné množstvá škodlivých a urážlivých komentárov, preto sa snažíme nahlasovať aj ostatné skupiny hate komentárov, a tak prispievame k tomu, aby sa stal internet bezpečnejším miestom pre každého. Takéto nahlasovanie nenávistných prejavov by sa mohlo zdať jednoduchou záležitosťou, avšak v praxi tomu tak nie je. Každodenne sa stretávame s nenávisťou, urážkami a neraz sme sa dokonca stretli aj s vyhrážkami, ktoré obsahovali násilie. V našom projekte preto dbáme aj na pozitívne myslenie a vždy máme na pamäti cieľ, pre ktorý túto činnosť nahlasovania robíme. Každý z vás preto, keď uvidí nenávistný komentár na sociálnych sieťach, ho môže sám nahlásiť alebo sa môže obrátiť na našu skupinu a my podnikneme potrebné kroky k jeho odstráneniu,“ uviedla Ema Krkošová, študentka práva a dobrovoľníčka v skupine ROMAntici. 

„Na sociálnych sieťach sa nachádza veľké množstvo nenávistných prejavov smerovaných voči rómskej komunite. Tie sa šíria internetom omnoho rýchlejšie než v bežnom živote, čo zapríčiňuje veľmi časté ,,škatuľkovanie Rómov“.  A práve to je jeden z mnohých dôvodov prečo sa venujem monitorovaniu týchto prejavov. Je potrebné aby to niekto robil pre lepšie a bezpečnejšie sociálne siete pre všetkých Rómov,“ zdôraznil Zdenko Farkaš, rómsky aktivista a dobrovoľník v skupine ROMAntici.

„Som rád, že sa môžem v rámci skupiny dobrovoľníkov podieľať na aktivitách, ktoré majú reálny dopad na spoločnosť. Je až zarážajúce, že dnes si ešte stále mnoho ľudí neuvedomuje, že aj za nenávistné výroky na internete nesú zodpovednosť,“ uviedol Dávid Duda, dobrovoľník v skupine ROMAntici. 

ERRC a FORUM podali v októbri 2022 a tento rok podobné trestné oznámenia v Českej republike. Tie v súčasnosti vyšetruje česká polícia. Šesť trestných oznámení na Slovensku je prvých, ktoré boli v rámci tohto projektu v krajine podané. Výbor OSN pre odstránenie rasovej diskriminácie (CERD) vlani po podaní ERRC upozornil, že rasizmus a nenávistné prejavy na Slovensku pretrvávajú.

ERRC a Fórum pre ľudské práva budú pozorne sledovať ďalšie kroky slovenskej polície v súvislosti s trestnými oznámeniami. Zároveň bude tento projekt pokračovať v skúmaní ďalších právnych a neprávnych možností s cieľom účinne bojovať proti digitálnemu anticiganizmu na internete. 

Celú tlačovú správu si môžete stiahnuť tu:

---

Naše aktivity v boji proti nenávistným prejavom spolufinancuje Európska únia v rámci projektu COORDE: Boj proti diskriminácii Rómov in internete aj mimo neho v Európe (č. 101049651, CERV-2021-EQUAL). Vyjadrené názory a stanoviská sú však len názormi autora (autorov) a nemusia nevyhnutne odrážať názory a stanoviská Európskej únie. Európska únia ani orgán poskytujúci granty za ne nemôžu niesť zodpovednosť.

Praha, Brusel, 26. října 2022: Čeští aktivisté za práva Romů podávají trestní oznámení za podněcování k rasové nenávisti vůči Romům na sociálních sítích. Trestní oznámení byly vypracovány na základě důkazů, které shromáždili romští dobrovolníci pracující na projektu romského zpravodajského portálu Romea a Evropského centra pro práva Romů (ERRC). Trestní oznámení dnes na policejní prezidium podali právníci organizace na ochranu lidských práv Fórum pro lidská práva.

Předseda ERRC Đorđe Jovanović uvádí: „Vyzývání k etnickému násilí vůči Romům – nebo jakékoli jiné menšině na sociálních sítích – je v demokratické zemi nezákonné. Je to stejně nezákonné jako krádež, napadení nebo podvod. Rasisté, kteří zveřejňují protiromské komentáře na internetu, to musí pochopit. Tyto trestní oznámení, které podáváme, by měly vyslat signál, že rasismus má své důsledky a že nikdo nemá právo šířit na veřejnosti rasistické názory a ohrožovat životy Romů.“

Případy se týkají uživatelů sociálních sítí, kteří opakovaně zveřejňovali rasistické výroky vyzývající k násilí na Romech v České republice (nebo v některých případech k jejich likvidaci). V některých případech se jednalo o prohlášení zaměřená na Romy, kteří v České republice hledají útočiště před válkou na Ukrajině. Právníci z Fóra pro lidská práva se domnívají, že tato prohlášení by mohli naplňovat skutkovou podstatu trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo omezování jejich práv podle § 356 trestního zákoníku.

„Rasismus nemá v naší společnosti místo. Důkladně jsme zanalyzovali online obsah zdokumentovaný romskými dobrovolníky a rozhodli jsme se nejzávažnější nenávistné projevy nahlásit policii. Věříme, že rasistické výroky vůči romské komunitě nemají v demokratické společnosti místo, a doufáme, že policie podnikne aktivní kroky k tomu, aby se internet stal bezpečným prostorem pro všechny,“ uvedla Alexandra Dubová, právnička Fóra pro lidská práva. 

Důkazy pro tato trestní oznámení shromáždili romští dobrovolníci zapojení do projektu Romea v rámci projektu ERRC „Challenging Digital Antigypsyism“. Tento projekt sdružuje mladé Romy, kteří monitorují a nahlašují nenávistné projevy vůči Romům v online prostoru a spolupracují s právníky zabývajícími se právy Romů na právních podáních proti nenávisti na internetu.

Koordinátor dobrovolníků organizace Romea, Štefan Balog, říká: „Naši dobrovolníci, kteří monitorují nenávistné projevy na sociálních sítích, se zaměřují na výroky, které jsou často velmi radikální a obsahují podněcování k násilí. Zajímavé je, že některé označené příspěvky zůstávají a sociální sítě je nestáhnou. Doufám, že se v budoucnu podaří podat ještě více trestních oznámení, protože na internetu je stále mnoho neodhalených případů nebezpečných nenávistných projevů, které naši dobrovolníci nacházejí. Byli bychom samozřejmě rádi, kdyby k tomu nedocházelo, ale když už k tomu dojde, chceme proti tomu bojovat ze všech sil.“

Zapojené organizace budou pečlivě sledovat další kroky policie ve věci trestních oznámení. Zároveň budou v rámci tohoto projektu pokračovat v hledání dalších právních i neprávních cest, aby zajistily účinné potlačování digitálního anticiganismu v online prostředí. 

Tento projekt byl realizován díky finanční podpoře Nadace EVZ.

Tato tisková zpráva je k dispozici také v češtině.

Pro více informací nebo sjednání rozhovoru kontaktujte:

Evropský soud pro lidská práva dnes částečně vyhověl stížnosti tureckého žadatele o azyl na špatné zacházení ze strany české policie při jeho zadržení na pražském letišti. V rozsudku B. Ü. proti České republice soud ve Štrasburku uvedl, že Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) nedostatečně vyšetřila jeho stížnost na špatné zacházení a neumožnila mu na vyšetřování efektivně participovat. GIBS podle ESLP nevykonala vlastní vyšetřovací úkony a spolehla se na výsledky vnitřní kontroly, která ale nebyla nezávislá. Konkrétně Soud uvedl: „GIBS se do značné míry opírala o zjištění učiněná oddělením vnitřní kontroly Ředitelství cizinecké policie, které … postrádalo potřebnou hierarchickou a institucionální nezávislost“ (odst. 97). 

Soud dále vytkl českým vyšetřovatelům, že se stěžovatele nepokusili vyslechnout, neinformovali jej o výsledcích vyšetřování a o jeho právech a ignorovali jeho návrhy na vykonání dokazování. Navíc mu odmítli zpřístupnit spis. Stěžovatel se z těchto důvodů nemohl vyšetřování účinně účastnit a efektivně hájit své zájmy. V důsledku toho Soud konstatoval, že Česká republika porušila jeho právo na účinné vyšetřování podezření na špatné zacházení podle článku 3 Evropské úmluvy o lidských právech. 

ESLP rovněž shledal, že policisté při zadržení stěžovatele neporušili zákaz špatného zacházení. Podle Soudu donucovací prostředky nebyly použity nepřiměřeně, a to navzdory tomu, že stěžovatel utrpěl četná zranění vyžadující ošetření v nemocnici. Protože neproběhlo účinné vyšetřování, Soud neměl dostatek informací pro řádné posouzení tohoto aspektu případu.  

„Je důležité, že ESLP zkritizoval pasivní přístup Generální inspekce při prověřování stížnosti na špatné zacházení ze strany policie. GIBS v případě stěžovatele v podstatě nic nevyšetřila a nekriticky se spolehla na závěry vnitřní kontroly policie. Tak by to nemělo být. Když je zadržený člověk zraněn a musí být ošetřen v nemocnici, mělo by proběhnout zvláště pečlivé prověření, za jakých okolností k tomu došlo, aby se vyloučily možné pochybnosti o nepřiměřeném použití násilí ze strany policistů. Dalším pozitivem rozsudku je důraz na participaci obětí na vyšetřování, a to bez ohledu na to, že jde o cizince. Práva plynoucí z Evropské úmluvy platí pro všechny, a vyšetřování musí být přístupné i pro cizí státní příslušníky, kteří jsou často ve znevýhodněné pozici kvůli neznalosti jazyka, či právního prostředí. Doufáme, že dnešní rozsudek přispěje ke změně přístupu vyšetřovacích složek a každá stížnost na násilí ze strany policie bude řádně prověřena, a to za dodržení participativních práv obětí,“ uvedla Alexandra Dubová, právnička a předsedkyně Fóra pro lidská práva.

„Dnešní rozhodnutí ESLP vítáme, jde o důležité potvrzení práva na účinné vyšetřování podezření na špatné zacházení ze strany policie. Podle našich zkušeností není tento případ ojedinělý a nepřiměřené používání donucovacích prostředků českou cizineckou policí je bohužel časté. Některá řízení s cizinci na pražském letišti, včetně odepření vstupu na území, probíhají zcela bez dozoru. Doufáme, že tento rozsudek přispěje k vyškolení policistů v této oblasti a k důstojnému zacházení s uprchlíky na území ČR,“ řekla Hana Franková, vedoucí právního oddělení Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Stěžovateli z Turecka poskytovali právní pomoc právníci z Fóra pro lidská práva ve spolupráci s Organizací pro pomoc uprchlíkům. Obě organizace poskytují pomoc obětem mučení a špatného zacházení v rámci projektu podpořeného Fondem OSN pro oběti mučení. 

Celé znění rozsudku najdete zde: https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-219779 . 

Pro více informací kontaktujte:

Alexandra Dubová, Fórum pro lidská práva, tel. +420 725 548 872, email: dubova@forumhr.eu

Hana Franková, Organizace pro pomoc uprchlíkům, hana.frankova@opu.cz

Ústavní soud ČR vyhověl stížnosti nezletilého chlapce z Iráku, který byl tři měsíce nezákonně držen v imigrační detenci, cizinecká policie užila neadekvátní metody pro určení jeho věku. Ve svém nálezu z pátku 30. 7. 2021 Ústavní soud shledal porušení jeho práva na osobní svobodu a spravedlivý proces. Dle názoru Ústavního soudu policie užila pro určení jeho věku metody, které nejsou vhodné pro přesné stanovení zletilosti. Nesprávné určení věku tak vedlo k porušení jeho práva na osobní svobodu, neboť jako nezletilý by nesměl být držen v imigrační detenci. Je to poprvé, co se Ústavní soud vyjádřil k otázce posuzování věku. Rozhodnutí může být precedentem pro obdobné případy do budoucna. Chlapce v podání ústavní stížnosti podpořila Organizace pro pomoc uprchlíkům společně s Fórem pro lidská práva s pomocí advokátní kanceláře JUDr. Maroše Matiaška. 

Chlapec uváděl jako rok narození rok 2004. Cizinecká policie však jeho výpověď zpochybnila. Pro určení jeho věku se spolehla na tzv. kostní zkoušky. Jedná se o rentgen zápěstních kůstek, který následně vyškolený lékař porovnává s atlasem vývoje kostí, nebo nechá vyhodnotit v počítačovém programu. Užití kostních zkoušek pro určení kalendářního věku je ovšem s ohledem na limity těchto metod sporné. Kostní zkoušky byly vyvinuty na vzorcích bělošské populace pro medicínské účely, kdy je znám kalendářní věk dané osoby a na základě takto určeného biologického stáří těla je odhadován její vývoj a růst. Pro tyto účely jsou tyto metody vysoce exaktní. Dle názoru odborníků však nelze postupovat opačným způsobem, tedy z biologického stáří těla následně dovozovat kalendářní věk. V tomto ohledu totiž v průměru vykazuje věk kalendářní od věku biologického odchylku +/-2-3 roky. 

„Pokud má někdo rychle zrající kosti, může pak chybně vyjít jako dospělý a naopak. V našem případě chlapci vyšly výsledky, které naznačovaly, že jeho tělo je ještě ve vývinu. Přesto s ním bylo ze strany cizinecké policie zacházeno jako s dospělým. Po tři měsíce byl držen v zařízení pro zajištění cizinců, hrozil mu transfer z České republiky do Rumunska. Následně strávil téměř rok v pobytovém středisku pro dospělé, kde opět neměl přístup k péči odpovídající jeho věku. To vše se velmi negativně projevovalo na jeho psychickém stavu,“ říká Zuzana Pavelková z Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Ústavní soud uvedl, že pro určení věku byly fakticky využity čistě medicínské metody, jejichž výsledky nebyly hodnoceny v souladu se stávající judikaturou. Dále úřadům vytkl, že při lékařském vyšetření iráckého chlapce nebyl přítomen zástupce OSPOD či jiný kvalifikovaný zástupce a ani tlumočník. Navíc nebyl dotčený chlapec vůbec seznámen s výsledky vyšetření a neměl možnost se k nim vyjádřit. Bylo s ním jednáno spíše jako s objektem, nikoli subjektem práv, což je z hlediska ochrany lidské důstojnosti nepřijatelné. Kromě nevhodných metod pro určení věku Ústavní soud kritizoval i absenci tlumočníka v navazujícím soudním řízení a neprovedení důkazu kopiemi osobních dokladů. 

„Na nedostatky v postupu policie při určování věku jsme společně s OPU dlouhodobě poukazovali. Jsme rádi, že našim argumentům dal Ústavní soud nakonec za pravdu. Doufáme, že policie i Ministerstvo vnitra v návaznosti na pokyny Ústavního soudu do budoucna přehodnotí svůj přístup k zajišťování zranitelných osob,“ říká Alexandra Dubová z Fóra pro lidská práva. A dodává: „Jako vhodnou alternativu bychom viděli například hloubkové pohovory s psychology a sociálními pracovníky, které umožňují sestavit životopis člověka. Mohou tak být ve výsledku nejen přesnější pro určení možného rozpětí věku, ale pomáhají také hned od počátku řízení identifikovat případné traumatické zážitky ze země původu nebo jiné aspekty zranitelnosti.“ 

Právě v případě chlapce, který namítal chybné určení věku v ústavní stížnosti, se psychologické posouzení ukázalo jako zásadní. Psycholožka po hloubkovém rozhovoru s chlapcem konstatovala, že je nezletilý a poukázala na prožitá traumata vyžadující další péči. Ministerstvo vnitra v roce 2019 realizovalo pilotní projekt pro určování věku psychologickými posudky, projekt byl však po několika měsících ukončen. Ministerstvo následně od psychologických posudků zcela ustoupilo. 

Nález Ústavního soudu je dostupný zde.

Kontakt pro média:

Zuzana Pavelková, Organizace pro pomoc uprchlíkům

zuzana.pavelkova@opu.cz

+420 732 236 799

Alexandra Dubová, Fórum pro lidská práva

dubova@forumhr.eu

+420 725 548 872

Ilustrační obrázek od cottonbro na www.pexels.com.

Všechny děti, bez ohledu na svůj věk, musí mít v případě, že jsou podezřelé z protiprávního jednání, přístup k procesním zárukám. Rozhodl o tom Evropský výbor pro sociální práva, orgán Rady Evropy, v přelomovém případu, který mu byl předložen International Commission of Jurists (ICJ) a Fórem pro lidská práva. 

ICJ a Fórum podaly stížnost namítající, že Česká republika nezajišťuje právní pomoc pro děti, které jsou mladší 15 let, tedy pod věkovou hranicí trestní odpovědnosti, v předsoudním stadiu řízení o podezření z protiprávního jednání, a neposkytuje alternativy k formálnímu soudnímu projednání takového podezření.

Evropský výbor pro sociální práva, který zodpovídá za dohled nad dodržováním Evropské sociální Charty, shledal, že Česká republika porušuje práva dětí mladších patnácti let, které čelí řízení o podezření z protiprávního jednání. Výbor dovodil, že nezajištění záruk spravedlivého procesu pro tyto děti porušuje právo dítěte na sociální ochranu podle článku 17 Charty. Lidská práva garantovaná Evropskou sociální chartou jsou přitom pro smluvní státy právně závazná.

Maroš Matiaško, právník Fóra podotkl:

„Rozhodnutí Výboru je důležité z několika důvodů, revoluční jsou ale zejména dva. Jednak štrasburský orgán zdůraznil vzájemnou provázanost mezi právy na spravedlivý proces a sociálními právy. V moderním chápání lidských práv nehraje umělé rozlišování mezi občanskými a politickými právy na jedné straně a právy sociálními na straně druhé nějakou významnější roli. Nejdůležitější ale je, že toto rozhodnutí podkopává paternalistické přístupy vůči dětem, které se ocitají v konfliktu se zákonem a vstupují do systému soudnictví ve věcech mládeže. Je zjevné, že bez ohledu na jejich věk, je nutné těmto dětem zajistit náležitou procesní ochranu v průběhu celého řízení, a ta by měla být založena na restorativních principech“. 

Toto rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva by mělo přinést změnu v českém systému soudnictví ve věcech mládeže, zdůrazňují ICJ a Fórum.

Karolína Babická, právnička ICJ k tomu dodává: „Tuto stížnost jsme se rozhodli podat, aby děti mladší patnácti let neměly nižší standard ochrany než starší děti. Očekáváme, že Česká republika toto rozhodnutí rychle implementuje a zajistí, že všechny děti, bez ohledu na svůj věk, budou mít zajištěna všechna procesní práva, jakož i přístup k odklonům například v podobě narovnání, či podmíněného upuštění od dalšího pokračování v řízení“. 

Podrobně

Právní závěry navazují na kolektivní stížnost podanou k Evropskému výboru pro sociální práva Fórem pro lidská práva a International Commission of Jurists v roce 2017. 

Rozhodnutí Výboru se věnuje dvěma právním otázkám, kterými jsou (I) povinné právní zastoupení již v předsoudním stadiu řízení pro všechny děti v konfliktu se zákonem bez ohledu na jejich věk; a (II) přístup k alternativním řešením podezření z protiprávního jednání v souladu s principy restorativní justice. 

K první otázce Výbor konstatoval, že stát musí zajistit povinné právní zastoupení všem dětem pod věkovou hranicí trestní odpovědnosti již v předsoudním stadiu řízení. Svůj závěr opřel o čtyři argumenty:

• Děti pod věkovou hranicí trestní odpovědnosti nejsou vždy schopné porozumět a sledovat předsoudní stadium řízení s ohledem na svou relativní nevyspělost. Nelze tedy předpokládat, že tyto děti budou v daném kontextu schopny hájit se samy. 
• Dětem pod věkovou hranicí trestní odpovědnosti by měla být poskytnuta právní pomoc, aby porozuměly svým právům a procesu, v němž se ocitly, a mohly tak připravit svou obhajobu. Nezajištění právní pomoci dětem pod věkovou hranicí trestní odpovědnosti v předsoudním stadiu řízení bude mít pravděpodobně negativní dopady na průběh celého řízení, což zvyšuje pravděpodobnost, že dítěti nakonec bude uloženo opatření, včetně opatření zbavujícího dítě jeho osobní svobody. 
• Právní pomoc je nezbytná, aby nedocházelo k sebeobvinění dětí, a je základním předpokladem, že děti nebudou nuceny svědčit anebo se přiznat svou vinu. 
• Právní pomoc je rovněž nezbytná v situacích, kdy se zájmy rodičů/opatrovníků dostávají do rozporu se zájmy dítěte a kdy v nejlepším zájmu dítěte dochází k vyloučení jeho rodičů/opatrovníků z jeho zastupování. Výbor proto uzavřel, že poskytnutí povinného a samostatného právního zastoupení dětem je v předsoudním stadiu řízení klíčové.

Ve vztahu k druhé otázce, Výbor zdůraznil, že odklony (alternativy k řízení před soudem, jako například narovnání nebo podmíněné upuštění od dalšího řízení) od soudního řízení by měly být preferovaným způsobem pro řešení většiny případů. Proto by tyto nástroje měly být i dostupné nejenom co nejdříve od momentu, kdy se dítě dostane do kontaktu se systémem trestní spravedlnosti, ale i v průběhu celého řízení. Tento princip platí o to víc, týká-li se řízení dítěte mladšího patnácti let.

Česká republika má prostor pro uvážení, jakým způsobem nastaví povahu a obsah odklonů a jaké konkrétní legislativní kroky k implementaci přijme. Je nutné ale přihlížet k mezinárodním standardům, které již existují, zejména těm, které formuloval Výbor OSN pro práva dítěte.  

Kolektivní stížnosti, které namítají porušení ustanovení Evropské sociální charty je možné podávat proti státům, které ratifikovaly dodatkový protokol z roku 1995. Na základě rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva o kolektivní stížnosti Výbor ministrů Rady Evropy může doporučit, aby stát přijal konkrétní opatření směřující k implementaci rozhodnutí.

Rozhodnutí je dostupné zde.

Pro vice informací, anebo sjednání rozhovoru kontaktujte:

Spôsobilosť na právne úkony nemá vplyv na priznanie peňažného príspevku na osobnú asistenciu. To je hlavný odkaz rozsudku Krajského súdu v Banskej Bystrici vo veci nepriznania príspevku na osobnú asistenciu pre klienta s mentálnym postihnutím, ktorému sme pomohli s prípravou žaloby.

Pre podporu nezávislého života v slovenskom systéme sociálnej ochrany je okrem rôznych druhov sociálnych služieb aj balík kompenzácii dôsledkov ťažkého zdravotného postihnutia. Pri priznávaní peňažného príspevku na osobnú asistenciu, ktorý viacerí vnímajú ako najsilnejší nástroj nezávislého života, v praxi prichádza k rôznym interpretáciám. Pred pár rokmi viaceré organizácie, ktoré zastupovali osoby s mentálnym postihnutím poukazovali, že im nie je priznávaný práve z dôvodu typu ich postihnutia. Minulý rok sa Ústavný súd SR vyslovil o protiústavnosti vekového obmedzenia.

V posledných rokoch sme preto spoločne s nadáciou SOCIA – Nadácia na podporu sociálnych zmien podporili snahy klientov o priznanie príspevku na osobnú asistenciu, a to v prípadoch, keď spĺňali zákonné kritériá, ale úrady im ho neuznali. V jednom konkrétnom prípade sme po odvolaní a druhom negatívnom rozhodnutí podali žalobu. V januári 2021 Krajský súd v Banskej Bystrici zrušil pôvodné rozhodnutie a vrátil vec na ďalšie konanie.

V rozsudku banskobystrického súdu (spisová značka 30Sa/9/2020) zaznelo dôležité stanovisko k tomu, že pozbavenie či obmedzenie spôsobilosti na právne úkony, ani mentálne postihnutie samo o sebe, nemôže byť dôvodom, prečo nepriznať osobnú asistenciu.

„Pokiaľ žalovaný (ÚSPVaR Banská Bystrica) vo svojom rozhodnutí poukázal na to, že žalobca je pozbavený spôsobilosti na právne úkony, a preto má obmedzené možnosti rozhodovať sa a ovplyvňovať plnenie rodinných rolí a vykonávanie pracovných, vzdelávacích a voľnočasových aktivít, a teda osobná asistencia by neplnila svoje účel podľa § 20 ods. 2 zákona č. 447/2008 Z. z., táto argumentácia neobstojí.

Je zrejmé, že zákon č. 447/2008 Z. z. v ustanovení § 21 ods. 3 a 5 počíta aj s výkonom osobnej asistencie, ktorá má charakter určitého „sprevádzania“ fyzickej osoby s ťažkým zdravotným postihnutím, a teda zabezpečovanie presunov takejto osoby na miesto výkonu jeho pracovných, vzdelávacích, rodinných a voľnočasových aktivít a za účelom zabezpečenia účasti na týchto aktivitách. Účasť žalobcu na art terapii a ocenenia, ktoré získal, svedčí o jeho sebarealizácii a ide teda o podporu vykonávania jeho voľnočasových aktivít. Konkrétne naplnenie zákonom stanovených cieľov pri jednotlivých prostriedkoch kompenzácie je vždy v každom jednotlivom prípade odlišné a závisí aj od charakteru zdravotného postihnutia konkrétnej fyzickej osoby.“

Ako v poslednej vete konštatuje súd, naplnenia cieľa osobnej asistencie, teda aktivizácia, podpora sociálneho začlenenia a podpora nezávislosti, je v jednotlivých prípadoch odlišný a závisí od konkrétnej fyzickej osoby (jej postihnutia, potrieb).

Cieľ osobnej asistencie – byť súčasťou spoločnosti je túžbou každého človeka so zdravotným postihnutím. Aj keď podobné ciele si dávajú aj sociálne služby pre ľudí odkázaných na pomoc inej osoby, realita pobytových zariadení ukazuje, že to nie sú schopné bez ďalších nástrojov spĺňať. Preto považujeme za dôležité upozorňovať na to, že úlohou Slovenskej republiky je vytvárať jasné pravidlá a dostupné nástroje, ktorými ľuďom so zdravotným postihnutím umožní inklúziu a nezávislý život.

Ďakujeme nadácii SOCIA – Nadácia na podporu sociálnych zmien za podporu prípadu a našim právnikom Marošovi Matiaškovi a Adamovi Máčajovi za prípravu žaloby.

Fórum dlhodobo podporuje inkluzívne vzdelávanie detí so zdravotným postihnutím. Aj preto sme podali sťažnosť k Výboru OSN pre práva osôb so zdravotným postihnutím v prípade chlapca, ktorý nemôže študovať na strednej škole, pretože bol doteraz vzdelávaný podľa špeciálneho programu určeného pre deti s mentálnym postihnutím. Sťažnosť smeruje proti Slovenskej republike.

V podaní argumentujeme, že týmto diskriminačným legislatívnym nastavením Slovenská republika porušila článok 24 Dohovoru OSN o právach osôb so zdravotným postihnutím zaručujúci právo na inkluzívne vzdelávanie, a článok 5 upravujúci rovnosť a zákaz diskriminácie.

Ďakujeme našim právnikom Marošovi a Adamovi za skvelú prácu, a Marekovi Vargovi a jeho rodičom za odvahu bojovať za svoje práva. Ďakujeme SOCIA – Nadácia na podporu sociálnych zmien za podporu prípadu.

Ak vás prípad Mareka Vargu zaujal, prečítajte si viac v reportáži Denníka N.

Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, na který se ještě v létě 2018 obrátila jedna z romských rodin vystěhovaných z ústecké ubytovny, která byla uzavřena po vyhlášení tzv. „bezdoplatkové zóny“ na území města Ústí nad Labem. Žalobou namířenou proti městu rodina namítala, že došlo k nezákonnému zásahu do jejich práv, a rovněž požádala soud o zrušení opatření, kterým byla „bezdoplatková zóna“ vyhlášena. Krajský soud žalobu odmítl, Nejvyšší správní soud nyní rozhodl, že to bylo nezákonné.

NSS kritizoval přístup Krajského soudu, který odmítl návrh pro nedostatek aktivní procesní legitimace stěžovatelů. NSS uvedl, že opatření vyhlašující „bezdoplatkovou zónu“ se mohlo dotknout práv stěžovatelů, zejména práva na bydlení a práva na soukromý život. U NSS zároveň stále leží druhá část případu ohledně nezákonného zásahu města do práv vystěhované rodiny.  

Rozsudek je dostupný zde.

Od vystěhování z ubytovny rodina s pěti dětmi neúspěšně shání důstojné a stabilní bydlení, žije po azylových domech. Najít si stálý podnájem na komerčním trhu s byty, je pro rodinu kvůli její romské etnicitě v postatě nemožné. 

Před Ústavním soudem přitom již přes dva roky leží také návrh senátorů na zrušení části zákona o hmotné nouzi, umožňující vyhlašování „bezdoplatkových zón“. 

Neúnosná situace v oblasti bydlení a mimo jiné i bezdoplatkové zóny jsou také důvodem kolektivní stížnosti, kterou proti České republice podala letos v únoru Evropská federace národních organizací pracujících s lidmi bez domova (FEANTSA). Stížnost projednává Evropský výbor pro sociální práva.