admin
admin

Romská rodina z ústecké ubytovny uspěla u NSS, spor se po dvou letech vrací před krajský soud

Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, na který se ještě v létě 2018 obrátila jedna z romských rodin vystěhovaných z ústecké ubytovny, která byla uzavřena po vyhlášení tzv. „bezdoplatkové zóny“ na území města Ústí nad Labem. Žalobou namířenou proti městu rodina namítala, že došlo k nezákonnému zásahu do jejich práv, a rovněž požádala soud o zrušení opatření, kterým byla „bezdoplatková zóna“ vyhlášena. Krajský soud žalobu odmítl, Nejvyšší správní soud nyní rozhodl, že to bylo nezákonné.

NSS kritizoval přístup Krajského soudu, který odmítl návrh pro nedostatek aktivní procesní legitimace stěžovatelů. NSS uvedl, že opatření vyhlašující „bezdoplatkovou zónu“ se mohlo dotknout práv stěžovatelů, zejména práva na bydlení a práva na soukromý život. U NSS zároveň stále leží druhá část případu ohledně nezákonného zásahu města do práv vystěhované rodiny.  

Rozsudek je dostupný zde.

Od vystěhování z ubytovny rodina s pěti dětmi neúspěšně shání důstojné a stabilní bydlení, žije po azylových domech. Najít si stálý podnájem na komerčním trhu s byty, je pro rodinu kvůli její romské etnicitě v postatě nemožné. 

Před Ústavním soudem přitom již přes dva roky leží také návrh senátorů na zrušení části zákona o hmotné nouzi, umožňující vyhlašování „bezdoplatkových zón“. 

Neúnosná situace v oblasti bydlení a mimo jiné i bezdoplatkové zóny jsou také důvodem kolektivní stížnosti, kterou proti České republice podala letos v únoru Evropská federace národních organizací pracujících s lidmi bez domova (FEANTSA). Stížnost projednává Evropský výbor pro sociální práva. 

O šesť rokov menej. Po stopách rozdielu strednej dĺžky života obyvateľov marginalizovaných rómskych komunít.

Vydali sme publikáciu, ktorá mapuje sociálne determinanty zdravia marginalizovaných rómskych komunít. Na Slovensku majú obyvatelia marginalizovaných rómskych komunít v porovnaní s ostatnými obyvateľmi na Slovensku obmedzený prístup ku kvalitnému životnému prostrediu a verejné politiky aktuálne nie sú nastavené tak, aby vyrovnávali nerovnosti. Životné prostredie, či ostatné materiálne podmienky, sú faktormi priamo pôsobiacimi na zdravie obyvateľov marginalizovaných komunít. Aj táto kríza nám ukazuje, ako je nutné začať túto nerovnosť efektívne riešiť. Autorkou publikácie je Miriam Kanioková.

Život bez vody, v lokalitách blízko skládok, či tam, kde je vysoká enviromentálna záťaž. Na Slovensku pretrváva systematické porušovanie ľudkých práv členov marginalizovaných komunít.

Absencia prístupu k pitnej vode, problémy s odnáškou odpadov a nakoniec život v lokalitách s výraznou enviromentálnou záťažou a v blízkosti skládok. Smutná situácia tisícok detí a rodín žijúcich v marginalizovaných komunitách. V kombinácii s nečinnými, či neschopnými relevantnými štátnymi orgánmi sme svedkami systematického porušovania ľudských práv, ktoré je potrebné zastaviť. Zdá sa, že nezostáva nič iné, ako začať robiť právne kroky a pristúpiť k litigácii práva na zdravie, či práva na bývanie.

Aj o tom sme diskutovali v Košiciach 29. januára na okrúhlom stole s právníkmi a právničkami od ombudsmanky, komisárky pre práva dieťaťa a komisárky pre práva ľudí so zdravotným postihnutím a ďalšími kolegami a kolegyňami.

Veľmi zlú situáciu pritom potvrdzujú aj analýzy, ktoré má štát k dispozícii. Napríklad nedávno zverejnené údaje Inštitútom environmentálnej politiky pri ministerstve životného prostredia. Podľa ich zistení býva na Slovensku blízko legálnych skládok viac ako desaťtisíc ľudí, pričom sa to týka hlavne obyvateľov marginalizovaných rómskych komunít. Dôležitý článok bol publikovaný v DenníkuN.

Soudy musí při přezkumu zajištění zohlednit podstatné změny

Před Nejvyšším správním soudem jsme uspěli s případem žadatelky o mezinárodní ochranu, jež byla zajištěna na pražském letišti a její zdravotní stav se v průběhu zajištění rapidně zhoršil. Soud, který přezkoumával důvodnost jejího zajištění v první instanci odmítl přihlédnout ke změně zdravotního stavu s odkazem na procesní pravidlo, podle kterého může přihlédnout jenom ke skutečnostem známým v čase vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s). Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil a uvedl, že soudy musí přihlédnout k podstatným změnám, k nimž došlo po vydání přezkoumávaného rozhodnutí, pokud by tyto změny mohly vést k nezákonnosti zbavení osobní svobody. Za tímto účelem mají soudy přednostně aplikovat čl. 5 odst. 4 Evropského úmluvy o ochraně lidských práv před vnitrostátními procesními pravidly.

Rozsudek NSS tak významně přispívá k efektivnějšímu soudnímu přezkumu zbavení osobní svobody v migračním kontextu.

  1. […] Pokud by doslovná́ aplikace zásady přezkumu podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, vedla k tomu, že by soudní přezkum rozhodování o nepovolení vstupu na území nebylo možno pokládat za „účinný přezkum v rozumných intervalech“ požadovaný článkem 5 odst. 4 Evropské úmluvy, vyplývá správnímu soudu z čl. 1 odst. 2 a z čl. 10 Ústavy povinnost přednostně aplikovat požadavky Evropské úmluvy. To v daném případě znamená povinnost soudu navzdory zásadě vyjádřené v § 75 odst. 1 s. ř. s. zohlednit i podstatné změny, k nimž došlo po vydání přezkoumávaného rozhodnutí, pokud tyto změny mohly ve smyslu rozsudku ESLP Shishkov proti Bulharsku vést k tomu, že pokračování omezení osobní svobody, které bylo původně nařízeno v souladu se zákonem, se stalo nezákonným.
  2. V nyní posuzovaném případě to znamenalo, že městský soud, pokud měl závažné informace, které nasvědčovaly tomu, že se stěžovatelčin zdravotní stav po vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného zásadně zhoršil a že by již splňovala definici zranitelné osoby ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, neměl odmítnout tyto informace jakkoli zohlednit, ale měl před § 75 odst. 1 s. ř. s. přednostně aplikovat čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy, jak požaduje čl. 10 Ústavy. Ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s. vyjadřuje obecnou zásadu, takže skutečnost, že tato obecná zásada musí ve výjimečných případech ustoupit požadavkům plynoucím z přednostní aplikace čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy, nevede k protiústavnosti celého tohoto zákonného ustanovení, ale právě k výše rozebrané povinnosti jeho ústavně konformního výkladu.

Rozsudek NSS, sp. zn. 9 Azs 193/2019, 4. 9. 2019 – anonymizovaná verze k nahlédnutí zde.

České úřady musí žadatelům o určení statusu osoby bez státní příslušnosti vydat identifikační průkaz

Nejvyšší správní soud (NSS) se ve dvou rozsudcích ztotožnil s naší argumentací, že české úřady jsou povinny žadatelům v řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti vydat identifikační průkaz potvrzující, že jsou žadateli v uvedeném řízení. NSS uvedl, že bez dokladu totožnosti není stěžovatel schopen prokázat svou identitu, nemůže tudíž komunikovat se státními orgány a velmi obtížně může získat např. zdravotní pojištění či bydlení.

Podle NSS měly úřady v řízení o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti postupovat podle zákona o azylu a analogicky ve smyslu jeho § 57 vydat stěžovateli průkaz žadatele. NSS odkázal na Příručku UNHCR k ochraně osoby bez státní příslušnosti, podle které jsou práva podle Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti formulována téměř totožně s Úmluvou o právním postavení uprchlíků, a proto se doporučuje, aby se jednotlivcům, kteří čekají na určení statusu osoby bez státní příslušnosti, dostalo stejných standardů zacházení jako žadatelům o azyl.
Rozsudky ke stažení zde:
Nejvyšší správní soud, sp. zn. 4 Azs 365/2018
Nejvyšší správjí soud, sp. zn. 7 Azs 488/2018

Rodina s dětmi z ubytovny v Ústí nad Labem žaluje město pro ohrožení bezdomovectvím

Obyvatelé ubytoven se v situaci akutně hrozícího bezdomovectví se obracejí správní žalobou proti městu Ústí nad Labem na Krajský soud. Součástí jejich žaloby je i návrh na předběžné opatření, které by pozastavilo platnost opatření obecné povahy, s jehož pomocí město Ústí nad Labem omezilo vyplácení dávek na bydlení v chudinských lokalitách. Fórum pro lidská práva s podporou sdružení Konexe poskytlo rodině právní zastoupení.

„Přestože se město snaží tvrdit, že nemá povinnost vystěhovávaným lidem zajistit náhradní bydlení, opak je pravdou. Tato povinnost vyplývá z § 35 zákona o obcích a zároveň z čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Pokud tak obec zůstává zcela nečinná, dopouští se nezákonného zásahu, a to navíc vůči těm nejzranitelnějším skupinám obyvatel, včetně dětí. Věříme, že krajský soud těmto rodinám poskytne adekvátní ochranu.“ vysvětluje právní názor Fóra pro lidská práva, právnička Tereza Bártová

„Právní podpora a pomoc, kterou nám poskytuje Fórum pro lidská práva je pro nás v současné situaci nesmírně cenná. Věříme, že se podaří legální cestou zastavit platnost takzvaných bezdávkových zón, které město vyhlásilo ve svých chudinských lokalitách,“ komentuje podání správní žaloby Miroslav Brož ze sdružení Konexe, které zajistilo právnímu týmu Fóra pro lidská práva kontakt s obyvateli ubytoven a poskytovalo mu nutnou terénní podporu.

„Těšíme se k soudu, nemáme co ztratit, věříme ve spravedlnost. Děkujeme Konexím a Fóru pro lidská práva za pomoc a podporu, kterou nám dávají. Nezapomeneme.“ vítá podání žaloby Josef D., obyvatel jedné z ubytoven.

Předkládaná žaloba se týká akutně hrozícího nebezpečí bezdomovectví žalobců, mladé rodiny s pěti dětmi, a spolu s nimi přibližně dvou set třiceti osob (mezi nimiž je asi osmdesát dětí) žijících na ubytovnách na adrese Klíšská 53 a Purkyňova 14 v Ústí nad Labem. Protože žalobcům hrozí vystěhování k 30. 6. 2018, a situace je velmi akutní, žádají zároveň soud o vydání předběžného opatření podle § 38 s. ř. s. Žádají soud, aby tímto předběžným opatřením uložil městu 1) pozastavit účinnost citovaného opatření obecné povahy do doby rozhodnutí o jeho možném zrušení a 2) přijmout okamžitá opatření k zajištění alespoň dočasného náhradního ubytování žalobců.

V Ústí nad Labem k 30. června končí svůj provoz dvě ubytovny, jejich obyvatelé, převážně chudí Romové, čelí situaci hrozící ztráty bydlení a bezdomovectví.

Shrnutí žaloby najdete zde.

Městský soud v Praze ignoruje judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v případě transgender osob

Městský soud v Praze zamítl žalobu naší klientky, kterou se domáhala změny praxe při registraci změny rodného čísla. Ta je totiž u transgender osob v České republice stále podmiňována podstoupením chirurgického zákroku se současným zneplodněním.Tuto operaci tak musí podstoupit i lidé, kteří si ji nepřejí, nebo kteří se vůbec necítí být opačným pohlavím a patří mezi osoby třetího pohlaví (intergender). Lidé, kteří operaci nemohou podstoupit z osobních nebo zdravotních důvodů, naopak vůbec nemohou změny pohlaví v registrech státu dosáhnout. Tato praxe je dlouhodobě kritizována OSN a lidskoprávními organizacemi. Podle Evropského soudu pro lidská práva je mimo jiné v rozporu s právem na soukromí. Městský soud v Praze se však v případě naší klientky s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vypořádal po svém – rozhodl se ji jednoduše neaplikovat, protože s ní nesouhlasí. Rozsudek A.P., Garçon a Nicot proti Francii přitom skutečně není rozhodnutím překvapivým, judikatura Evropského soudu pro lidská práva k němu naopak směřovala dlouho a pozvolně. Proti rozsudku jsme podali kasační stížnosť, o případu tedy rozhodne Nejvyšší správní soud.

Anonymizovanou verzi rozsudku najdete zde.

Na vývoj standardů Evropského soudu pro lidská práva v této oblasti se můžete blíže podívat zde: https://www.echr.coe.int/Docum ents/FS_Gender_identity_ENG.pdf.

Pěkné uvedení do problematiky poskytne tato publikace od Rady Evropy: https://rm.coe.int/168 0492119 

Zajímavé srovnání právních úprav členských států Evropské unie naleznete třeba v této publikaci od Agentry pro základní práva EU: http://fra.europa.eu/en/publication/2014/being-trans-eu-comparative-analysis-eu-lgbt-survey-data

Podali jsme alternativní zprávu k Výboru OSN proti mučení ohledně práv dětí mladších 15 let v konfliktu se zákonem na právní pomoc

FORUM, společně s International Commission of Jurists (ICJ), podalo alternativní zprávu k Výboru OSN proti mučení. Zaměřili jsme se na chybějící právní pomoc dětem mladším 15 let, které jsou podezřelé ze spáchání činu jinak trestného. Na rozdíl od mladistvých (15-18 let), tyto děti nemají na právní pomoc nárok a jsou vystaveni riziku špatného zacházení. Argumentujeme, že Česká republika tím porušuje články 2, 14 a 16 Úmluvy OSN proti mučení. Jde přitom o problém značného rozsahu, jenom v roce 2017 si systémem soudnictví ve věcech mládeže prošlo na 1200 dětí mladších 15 let. Naši alternativní zprávu si můžete stánhout zde (pouze v angličtině):

Czech-Republic-Joint-writteninformation- against-torture-2018-ENG

ÚS vydal přelomový nález v oblasti přístupu k sociálním službám

Ústavní soud ČR vydal přelomový nález ve věci našeho klienta, kterým rozhodl, že každá osoba se zdravotním postižením má právo na dostupné a vhodné služby sociální péče.

Co znamená tento nález pro osoby se zdravotním postižením a jejich blízké?

V případě, že Vy nebo Váš rodinný příslušník jste osobou se zdravotním postižením a nacházíte v obtížné životní situaci, máte právo na dostupné a vhodné služby sociální péče. Tomu odpovídá povinnost kraje takovou dostupnou a vhodnou službu sociální péče zajistit.

Jak podat žádost?

Můžete se obrátit na příslušný krajský úřad, odbor sociálních věcí s žádostí, aby Vám pomohli se zajištěním vhodné sociální péče s ohledem na Vaše potřeby a konkrétní situaci. Vzorovou žádost naleznete na našich webových stránkách.

Příklad: Vaše dcera má těžkou formu autismu a péče o ní vyžaduje odbornou asistenci. Můžete se tak obrátit na krajský úřad s žádostí o zajištění vhodné pobytové péče.

Co když Vám krajský úřad nevyjde vstříc?

V případě, že Vaše situace nebude dlouhodobě řešena a kraj neučiní žádné aktivní kroky k zajištění adekvátní sociální služby, můžete se obrátit na krajský soud s žalobou na nezákonný zásah.

Příklad: Obrátili jste se na krajský úřad se žádostí o zajištění vhodné pobytové péče, krajský úřad Vám však odpověděl, že momentálně není žádné volné místo, nabídne Vám však jiné řešení Vaší situace, nepřiklad službu osobní asistence. Za situace, že krajský úřad zůstane u pouhého konstatování absence vhodného místa a aktivně se nesnaží Vaší situaci vyřešit, můžete se domáhat splnění této povinnosti u krajského soudu žalobou na nezákonný zásah.

Pozor! Přesto, že je povinností kraje zabezpečení existence odpovídajících služeb a jejich dostatečnou nabídku s odpovídající kapacitou, má tato povinnost dlouhodobý charakter a může tak dojít k situacím, kdy krátkodobě nejsou zajištěny nezbytné sociální služby. Nicméně, kraj v takovém případě nesmí zůstat nečinný a je povinen adekvátně reagovat a činit veškeré potřebné kroky v přiměřeném časovém horizontu.

Co je přiměřený časový horizont?

Přiměřený časový horizont je nutné v každé situaci hodnotit individuálně, nicméně se dá říci, že by ste na vhodné řešení Vaší situaci neměli čekat déle než v řádu několika měsíců.[:]