Ústavní soud shledal porušení práv kosovské rodiny zajištěné v Bělé-Jezové

Dnešním nálezem Ústavní soud rozhodl o porušení základních práv a svobod kosovské rodiny zajištěné po dobu 50 dnů v zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová. Otec společně s dvěma dětmi ve věku 3 a 6 let byli zajištěni českou policií v březnu 2014 kvůli tomu, že neměli potřebné doklady pro vstup na území České republiky. Následně byli zbaveni osobní svobody v imigrační detenci po dobu 50 dní, než došlo k jejich návratu do Maďarska, kde požádali o medzinárodní ochranu.

Rodina před Ústavním soudem namítala, že zajištěním dětí v polovězeňském prostředí určeném pro dospělé se striktním režimem a s velmi omezenou možností volnočasových aktivit po tak dlouhou dobu došlo k porušení zákazu špatného zacházení. Stejné argumenty předložila Ústavnímu soudu i Veřejná ochránkyně práv a mezinárodní nevládní organizace European Council on Refugees and Exiles (ECRE), které v případě intervenovaly. Jak ochránkyně, tak ECRE upozornily na mezinárodní standardy, podle kterých je k zajištění dětí možno přistoupit pouze ve zcela výjimečných případech, a jenom na krátkou dobu.[1] Podle nejnovějších rozsudků Evropského soudu pro lidská práva i zajištění rodiny s dětmi po dobu sedmi dnů znamená špatné zacházení ve vztahu k dětem. Jde přitom o jedno z nejzávažnějších porušení práv zaručených Evropskou úmluvou.[2] Některé mezinárodní instituce, jako např. Výbor OSN pro práva dítěte, doporučují zcela upustit od zajišťování rodin s dětmi zcela, a to s poukazem na velmi negativní dopad na vývoj a psychiku dětí.[3]

Dnešním nálezem Ústavní soud shledal, že zajištěním kosovské rodiny došlo k porušení práva na osobní svobodu a práva na rodinný život stěžovatelů.[4] Ústavní soud však nevyslovil porušení zákazu špatného zacházení. Nález je dostupný zde.

„Již v roce 2010 štrasburský soud konstatoval, že zajišťování dětí v imigrační detenci je porušením zákazu špatného zacházení. Toto soud loni velmi důrazně potvrdil, když v pěti případech proti Francii shledal porušení článku 3 Úmluvy, který zakazuje nelidské a ponižující zacházení. V jednom případě byla rodina v zajištění jenom sedm dní.  Abychom neporušovali základní práva těchto dětí, musíme již nyní vytvořit dostupné alternativy k detenci, tedy prostředí, kde rodiny budou moct počkat bez zbavení osobní svobody, dokud se nevyřeší jejich návrat nebo přesun do jiné země EU,“ uvedla Šárka Dušková, právnička Fóra pro lidská práva, které rodině poskytovalo právní poradenství.

„Úspěch je jenom částečný, zvažujeme další právní kroky,“ řekl advokát Filip Schmidt, který rodinu před Ústavním soudem zastupoval.

Kontaktní údaje:

Šárka Dušková, právnička Fóra pro lidská práva, email: forum@forumhr.eu, tel: + 420 731 563 427

[1] Viz např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva: Muskhadzhiyeva a další proti Belgii, č. 41442/07, rozsudek ze dne 19. ledna 2010; Popov proti Francii, č. 39472/07 a 39474/07, rozsudek ze dne 19. ledna 2012; R. M. a další proti Francii, č. 33201/11, A.B. a další proti Francii, č. 11593/12, A. M. a další proti Francii, č. 24587/12, R. K. a další proti Francii, č. 68264/14, R. C. a V. C. proti Francii, č. 76491/14, všech pět rozsudků ze dne 12. června 2016.

Výbor OSN pro lidská práva, Všeobecní komentář č. 35 o právu na osobní svvobodu, CCPR/C/GC/35, z 16. prosince 2014.

Zpráva Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) z návštěvy České republiky ve dnech 1 až 10. dubna 2014, ze dne 31. března 2015.

[2] R. M. a další proti Francii, č. 33201/11, rozsudek ze dne 12. června 2016.

[3] Výbor OSN pro práva dítěte, Zpráva z obecné diskuse dne 28. září 2012 s názvem „Práva dětí v kontextu mezinárodní migrace“.

Speciální spravodaj OSN proti mučení a krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání (Juan Mendez)

Speciální spravodaj OSN pro práva migrantů (François Crépeau)

[4] Nález č. III. ÚS 3289/14 z 23. května 2017.

Spolu s ICJ jsme podali kolektivní stížnost ve věci nedostatečné ochrany dětí v řízeních ve věcech mládeže

Evropský výbor pro sociální práva zaregistroval kolektivní stížnost proti České republice, kterou připravili společně International Commission of Jurists (ICJ) ve spolupráci s Fórem pro lidská práva (FÓRUM).

Stížnost je namířena proti praxi, kdy Česká republika nezajišťuje rovnocennou právní ochranu a účast dětí mladších 15 let, tedy dětí ve věku pod zákonem stanovou hranicí trestní odpovědnosti, v průběhu přípravného řízení v soudnictví ve věcech mládeže.

V kolektivní stížnosti argumentujeme, že vážné systémové nedostatky v českém soudnictví ve věcech mládeže zbavují tuto skupinu zvláště zranitelných osob – děti mladší 15 let – odpovídající úrovně sociální ochrany. Ponechávají je riziku nevhodných či nespravedlivých postupů vedoucích k uložení opatření bez náležité procesní ochrany, což je v rozporu s článkem 17 Evropské sociální charty, a to jak samostatně, tak ve spojení s porušením principu rovnosti vyjádřeným v preambuli Evropské sociální charty.

V této situaci se každoročně nachází více než tisíce dětí a proto je zapotřebí prijmout co nejrychleji odpovídající řešení.

Nepřijetí romských dětí do základní školy kvůli obavy z reakce majority je diskriminační, potvrdil Okresní soud v Ostravě

Prvního března 2017 vynesl Okresní soud v Ostravě přelomový rozsudek odsuzující praxi odmítání romských dětí do základních škol pro obavy z jejich vysokého počtu ve třídě. Ta je podle soudu diskriminační, a to i pokud tak ředitel základní školy učiní s cílem zajistit, aby nedošlo k odlivu dětí z majority. Tomu má totiž ředitel čelit jiným způsobem. Soud odkázal na úspěšné Ostravské školy, které zaručují vysokou kvalitu vzdělávání, a nemusí se proto obávat, že by majoritní děti kvůli těm romským ze školy odcházely. Opatření, které ředitel k prevenci odlivu dětí z majority učiní, tak nesmí být za cenu práva na vzdělání romských dětí.

Soud v písemném odůvodnění rozsudku zdůraznil nejen to, že uvedená praxe vylučuje romské děti z kvalitního vzdělávání, a tedy snižuje šance na úspěšný život v budoucnosti. Zdůraznil rovněž, jaký dopad takováto praxe má do psychiky dítěte v předškolním věku. Citujeme z vynikajícího odůvodnění rozsudku:

„Psychologové se dnes již všeobecně shodují na tom, že zážitky z dětství bývají naprosto klíčové pro další osobnostní vývoj každého jedince. To, co se během prvních let vývoje osobnosti zapíše do dětského vědomí, které ještě tvárné a křehké, zůstává v každém člověku jednou provždy tím opravdu nesmazatelným určujícím zážitkem. Každý necitlivý zásah do této lehce zranitelné dětské duše, každý hrubý hmat, který je dítětem vnímán jako nepřátelské gesto, je způsobilý zásadně ohrozit další společenskou existenci člověka. Stačí jediné nevhodné slovo, gesto či traumatizující zážitek a citlivá dětská duše, která má až osudovou sílu rozpomínat se, bude mít navždy deformován vztah k autoritám a ke společnosti jako celku. 

Základní škola přebírá po rodičích „štafetový kolík“ výchovných vzorů a nesmazatelně se tak zapisuje do dětské duše jako obraz autority, který je pro dítě buď hodný následování anebo je jako nepřátelský odmítnut. Psychologický význam zápisu do první třídy je nesrovnatelný s jakýmikoliv jinými přijímacími řízeními, které člověk během života absolvuje, neboť zde je dítě de facto poprvé konfrontováno s veřejnou institucí, která pro něj reprezentuje stát. 

Obzvlášť pro romské děti, které musí často již v raném věku čelit předsudkům a odsudkům majoritní společnosti, v důsledku čehož jsou mnohem zranitelnější než děti z majority, je téměř životně důležité, aby při svém prvotním kontaktu s touto institucí získaly pocit přijetí a důvěry. Dětská duše si velmi citlivě všímá toho, zda je okolím přijímána či nikoliv, a chová-li se škola k němu již při prvním setkání odmítavě či dokonce nepřátelsky, pak se nelze divit, že se jeho postoje nejen ke škole, ale potažmo i ke všem veřejným a státním institucím stanou v budoucnu hostilními. Je proto společenskou povinností školy vytvořit takovou atmosféru, a to jak při výuce, tak i u samotného zápisu do prvních tříd, ve které všechny děti bez rozdílu pocítí, že jsou ve škole vítány a že škola jejich individuální odlišnosti nechápe jako problém, nýbrž jako příležitost pro obohacení ostatních. Škola jako veřejná instituce se nesmí bránit přílivu romských dětí v obavách z reakce většinové společnosti, ale naopak by měla většinové společnosti dokázat, že i velký počet romských dětí ve třídách může znamenat vysokou kvalitu výuky.”

Soud uvítal, že ředitel školy některá pochybení přiznal a dodatečným přijetím částečně napravil. Žalobcům proto přiznal jen právo na omluvu, nikoli odškodnění. Celé znění rozsudku v anonymizované podobě zašleme na vyžádání.

Škola v Ostravě diskriminovala romské děti v přístupu ke vzdělání

Dva romští chlapci, kteří nebyli přijati do své spádové základní školy v Ostravě, vyhráli soudní spor před Okresním soudem v Ostravě. Případy zastoupili společně právnici Fóra pro lidská práva a Evropského centra pro práva Romů (ERRC).

Okresní soud v Ostravě-Porubě rozhodl 1. března 2017, že se Základní škola Pěší dopustila nezákonné diskriminace romských dětí na základě jejich etnicity, a to v důsledku nastavení podmínek pro přijetí do základní školy. Chlapci byli mezi jinými romskými dětmi, které byli odmítnuty v příjimacím řízení do své spádové základní školy potom, co se ředitel školy rozhodl vybrat žáky do první třídy prostřednictvím testu školní zralosti. Přestože dvě z romských dětí ucházející se o vzdělání na základní škole byly přijaty, šest ze sedmi dětí, které byly odmítnuty, byly romského původu. Ředitel školy navíc veřejně prohlásil, že si nepřeje více než čtyři až pět romských dětí v jedné třídě, neboť větší počet romských dětí by mohl způsobit odliv žáků z majority. Ředitel také vyjádřil obavy, že romské děti budou na vzdělávání v základní škole hůř připraveny, a proto dle vlastních slov využil testu školní zralosti jako prostředku k vybrání dětí, které budou do základní školy zapsány. Písemné odůvodnění rozsudku se vyhotovuje, rozsudek zatím není pravomocný.

“Pozitivní rozhodnutí soudu je jasnou zprávou, že právo romských dětí na rovný přístup ke vzdělání nemůže být podrobeno svévolným regulacím a vyjednávání. Tito romští chlapci a jejich rodiče se chopili aktivní ochrany vlastních práv a prostřednictvím soudního řízení tak ukázali, že politiky vedoucí k segregaci romských dětí mohou být poraženy obyčejnými lidmi,” řekl právník ERRC Michal Zálešák.

Soud zdůraznil, že základní školy, které jsou považovány za nesegregované, a poskytují zpravidla vyšší kvalitu vzdělání, nemohou zamezovat přijetí nebo regulovat počet přijatých romských dětí na základě jejich etnického původu. Školy, které romským dětem odpírají právo na rovný přístup ke vzdělání, totiž přispívají k segregaci jiných škol. Romské děti, které se na tyto kvalitní školy nedostanou, jsou totiž často přijaty pouze na těchto segregovaných školách, zpravidla nižší kvality. Soud také vyjádřil názor, že škola má ukázat, že i při vyšším počtu romských žáků lze poskytovat kvalitní základní vzdělání, a čelit odlivu žáků z majority jinými způsoby.

“Oceňujeme zvláště vyjádření soudu, že prevence odlivu žáků z majority nemůže být důvodem pro odepření práva na kvalitní vzdělání romským dětem. Soud také zdůraznil, že takový zásah do práva na vzdělání má závažné negativní dopady na další životní dráhu dítěte, a to jak ve vzdělání, tak dále v zaměstnání,” poznamenala právnička Fóra pro lidská práva Šárka Dušková.

Celý soudní spor byl umožněn také díky projektu organizace Awen Amenca Ostrava, která sdružuje romské rodiče vzájemně se podporující v obraně proti diskriminaci ve vzdělávání svých dětí, a která je podporována Nadací Open Societies Justice Initiative. Případu se od začátku na základě informací od ERRC ujala také Veřejná ochránkyně práv, která provedla šetření možné diskriminace. Ve své závěrečné zprávě poté zdůraznila, že přestože na středních a vysokách školách může být vhodné přijmout studenty podle jejich úspěchu v přijímacích testech, tento postup je nevhodný pro základní školy. Do nich je totiž docházka povinná, a školy si tak nemohou vybírat jen ty “nejlepší děti”.

Žalobci a jejich zákonní zástupci se nakonec po zkušenosti se základní školou Pěší rozhodli své děti do této školy neumístit. Místo toho se chlapci dostali do jiné nesegregované a kvalitní základní školy, která chlapce žádnému testování a omezení na základě jejich etnicity nepodrobila. Chlapcům se v nové škole daří a mají nadprůměrný prospěch.

Méně než týden potom, co ERRC a Amnesty International publikovaly novou zprávu o školní segregaci na Slovensku, si české orgány všimly také případů školní segregace ve své vlastní zemi. České orgány by tak měly pozorně sledovat, co se děje u slovenských sousedů, i v stále probíhajícím řízení pro porušení povinnosti členského státu u Evropské komise, aby neopakovaly stejnou chybu a nenechaly segregaci romských dětí ve vzdělávání bez povšimnutí.

Pro více informací kontaktujte:
Jonathan Lee
Evropské centrum pro práva Romů
jonathan.lee@errc.org
+36 30 500 2118

Šárka Dušková
Právnička
Fórum pro lidská práva
forum@forumhr.eu
+42 07 315 632 27

OSN apeluje na Slovensko, aby upustilo od používania sieťových postelí a zrýchlilo deinštitucionalizáciu

Výbor OSN pre ľudské práva vyzval slovenskú vládu, aby prestala používať sieťové postele a iné formy obmedzujúcich prostriedkov v psychiatrických nemocniciach a podobných inštitúciách. Toto odporúčanie Výbor spojil s článkom 7 Medzinárodného paktu o občianskych a politických právach, ktorý zakazuje mučenie, neľudské a ponižujúce zaobchádzanie alebo trestanie.

FÓRUM sa dlhodobo zasadzuje za úplné ukončenie používania sieťových postelí v zariadeniach, kde sú umiestnené osoby so zdravotným postihnutím. Pomáhame s prípadom mladej ženy, ktorá bola počas liečenia v psychiatrickej nemocnici umiestňovaná do sieťovej postele.

Výbor OSN pre ľudské práva ďalej odporučil Slovensku, aby zrýchlilo proces deinštitucionalizácie. Výbor vyjadril znepokojenie nad tým, že veľa osôb so zdravotným postihnutím stále žije v ústavnom prostredí, chýbajú komunitné služby a proces deinštitucionalizácie je veľmi pomalý. FÓRUM, MDAC a nadácia Socia v spoločnej alternatívej správe pre Výbor kritizovali tento stav a Výbor im dal za pravdu.

Úplné znenie záverečných odporúčaní Výboru OSN pre ľudské práva pre Slovensko nájdete tu.

Úspěšná litigace před Krajským soudem v Praze: Kraj porušil právo na poskytování sociálních služeb

Fórum pro lidská práva úspěšně zastoupilo dvaadvacetiletého Davida v soudním řízení týkajícím se práva na sociální služby. David vzhledem ke svému zdravotnímu postižení potřeboval specifickou sociální službu – osobního asistenta nebo poskytnutí sociální služby domova se zvláštním režimem, která mu však dlouhodobě nebyla poskytována. Krajský soud v Praze nařídil místním úřadům, aby mu poskytly odpovídající sociální službu, kterou nezbytně potřebuje.

Tento případ je velmi významným milníkem, neboť se jedná o první rozhodnutí soudu v České republice, kdy osoba se zdravotním postižením úspěšně žalovala místní úřady pro neposkytnutí odpovídající sociální služby. Krajský soud v Praze navíc uvedl, že odpovídající sociální služby pro osoby s těžkým zdravotním postižením musí být zajištěny v přiměřeném čase.

FÓRUM případ zastoupilo ve spolupráci s Národním ústavem pro autismus (NAUTIS, dříve APLA) a mezinárodním partnerem Mental Disability Advocacy Centre (MDAC).
Anonymizované znění roszudku najdete zde.

Čtěte více na zde.

Výbor OSN pre práva dieťaťa vyzýva SR – neumiestňujte deti do imigračnej detencie!

Výbor OSN pre práva dieťaťa vyzval SR, aby urýchlene a úplne prestala s praxou detencie rodín migrantov s deťmi. FÓRUM spoločne s Ligou za ľudské práva predložili Výboru OSN alternatívnu správu, ktorá popisovala túto nezákonú prax. Celé znenie odporúčaní Výboru je dostupné tu: http://tbinternet.ohchr.org/…/treatybodyexte…/Download.aspx…

Slovenský Najvyšší súd rozhodol, že deti so zdravotným postihnutím majú právo na inkluzívne vzdelávanie

BRATISLAVA – Dňa 27. 10. 2015 bol právnemu zástupcovi doručený rozsudok Najvyššieho súdu Slovenskej republiky, ktorým po prvý krát súd rozhodol o tom, že deti so zdravotným postihnutím majú právo na inkluzívne vzdelávanie a zaistenie tzv. primeraných úprav. V rozsudku č.k. 7Sžo/83/2014 Najvyšší súd uviedol, že právo na inkluzívne vzdelávanie podľa Dohovoru OSN o právach osôb so zdravotným postihnutím má vyššiu právnu silu ako školský zákon a všetky školské orgány sú viazané týmto Dohovorom. Tento rozsudok má význam pre tisíce detí so zdravotným postihnutím, ktoré nemajú možnosť byť vzdelávané v inkluzívnom prostredí a sú segregované v špeciálnych školách či triedach, ale im segregácia hrozí.

Ela, 10 ročné dievčatko a jej rodina bojovali od roku 2012 o možnosť vzdelávania s rovesníkmi v bežnej základnej škole, a to napriek tomu, že ju jej spádová škola odmietala prijať z dôvodu Downovho syndrómu a kompenzovanej poruchy sluchu. Rodičia museli žalovať rozhodnutie Mestského úradu Bratislava – Rača a rozhodnutie riaditeľa školy o neprijatí Ely do školy pred Krajským súdom, kde neuspeli. Tento týždeň, ale Najvyšší súd zrušil všetky napadnuté rozhodnutia, vrátane rozhodnutia riaditeľa školy a povedal, že bolo v najlepšom záujme Ely, aby s náležitou podporou bola vzdelávaná inkluzívne.

Maroš Matiaško, právnik, ktorý rodinu zastupoval, k rozhodnutiu uvádza:

“Rozsudok Najvyššie súdu po prvý krát výslovne potvrdzuje, že inkluzívne vzdelávanie je právny základ pre vzdelávanie detí so zdravotným postihnutím, ktoré majú na takéto vzdelávanie právo, a to vrátane práva na zaistenie primeraných úprav.”

Rodičia Ely rozhodnutie okomentovali slovami: „Po prečítaní rozsudku sme pocítili nával radosti a nádeje pre našu dcéru, ale aj všetky deti so zdravotným postihnutím, pri začleňovaní do systému vzdelávania na bežných základných školách, zadosťučinenie za nekonečné rozhovory, presviedčanie a argumentovanie s kompetentnými orgánmi v našom regióne a vieru, že už nebudú spochybňovať princíp uplatňovania Dohovoru OSN o právach osôb so zdravotným postihnutím pri svojom rozhodovaní, ktorý je tak výstižne a jednoznačne aplikovaný v rozsudku Najvyššieho súdu SR.”

Prípad podporovala medzinárodná organizácia Mental Disability Advocacy Center (MDAC) so sídlom v Budapešti, ktorá rozsudok veľmi víta. Dr. Oliver Lewis, výkonný riaditeľ MDAC zdôraznil:

“Segregácia detí s postihnutím v oddelených školách je začiatok celoživotného sociálneho vylúčenia, nezamestnanosti a chudoby. Vláda Slovenskej republiky by mala využiť tento rozsudok k zmene školského zákona tak, aby 20 000 detí s postihnutím v špeciálnych školách a triedach mohli byť vzdelávané v podporujúcom inkluzívnom vzdelávacom prostredí”.

Kontakt na Slovensku Slovakia (slovensky a anglicky): Maroš Matiaško, maros@mdac.org, maros.matiasko@akmatiasko.eu, t.č.: +420 608 1 30 205. Kontakt v Budapešti (anglicky: Barbara Méhes, barbara@mdac.org; t.č.: +36 1413 2730.