Hledáme tvůrce animovaného videa pro děti

V rámci projektu PRACTICE (Procedural Rights for All Children in jusTICE) plánujeme vytvořit animované video srozumitelné a přístupné pro děti, které by je dostupným způsobem informovalo o jejich právech. Hledáme proto šikovné tvůrce nebo tvůrkyně, kteří by nám pomohli animované video připravit. Doprovodným výstupem bude také informační dokument ve formě brožury/letáku. Tvorba díla bude probíhat od července do září 2021.

Bližší informace najdete v dokumentu OPEN CALL/OTEVŘENÁ VÝZVA.

Pokud vás nabídka zaujala a chtěli byste s námi spolupracovat, pošlete nám nejpozději do 30. 6. svůj životopis a ukázku 2 prací na emailovou adresu: pham@forumhr.eu.

Cílem projektu PRACTICE je posílit ochranu procesních práv dětí, které jsou podezřelé z protiprávního jednání. Projekt je financován z prostředků Evropské unie, Pogram Spravedlnost.

Webinář pro soudce: právo dítěte na individuální posouzení

Ve dnech 28. – 29. dubna 2021 FÓRUM společně s partnerskou organizací International Commission of Jurists (ICJ, Belgie) za podpory Justiční Akademie pořádalo online školení pro soudce zaměřené na institut individuálního posouzení dítěte, které je podezřelé nebo obviněné ze spáchání trestného činu. V rámci školení se setkalo kolem 50 účastníků z řad soudců, státních zástupců a probačních úředníků a dalších profesionálů, kteří působí na poli soudnictví ve věcech mládeže v České republice a na Slovensku. Webinář proběhl v rámci evropského projektu „Procedural Rights for All Children in jusTICE“ (PRACTICE) a navázalona školení z února, která byla určena pro advokáty a sociální pracovníky. Individuální posouzení je od roku 2016 zakotveno jako právo dítěte i v evropské legislativě (směrnice 2016/800) a projekt si klade za cíl hledat otázky a otevírat diskusi o tom, jaké principy a pravidla je potřeba zohledňovat, pokud má být individuální posouzení dítěte jeho právem.

Během školení zaznělo, že chování dítěte často reflektuje to, jak s ním bylo zacházeno dospělými a dalšími osobami, a že hranice mezi obětí a pachatelem nemusí být tak ostrá. Pachatel může být často obětí strukturálních nerovností a systémových pochybení, což bychom měli vždy zkoumat a především nepřičítat pachateli k tíži. Kontakt dítěte s trestním systém by měl být nahlížen jako možnost a příležitost poskytnout dítěti vhodnější podporu než jako možnost či nezbytnost dítě potrestat. Mikiko Otani, členka Výboru OSN pro práva dítěte, během své prezentace uvedla, že se nesmí zapomenout vnímat děti v konfliktu se zákonem jako lidské bytosti, a že s nimi trestní systém musí zacházet důstojně, neboť koncept důstojnosti má obrovský význam. V rámci prezentací bylo také uvedeno, že první zprávou, kterou bychom k dítěti měli vyslat, je, že nám na něm záleží („we care about you“) a nepřistupovat ihned k citelnějším zásahům. V diskusi byla také otevřena otázka zákazu násilí a nutnost kritického náhledu na ukládání (donucovacích) opatření dítěti. Jako jeden z nejvýznamnějších kroků bylo shledán partnerský přístup k dítěti v procesu řešení podezření/obvinění z protiprávního činu v podobě aktivního naslouchání a respektu k jeho názorům. Jedním z diskutovaných bodů byla také zvláštní zranitelnost dospívajících dětí. 

Lektoři a účastníci se také věnovali řadě praktických otázek, například jak pracovat s informacemi v rámci konkrétního případu, jak zachovat co největší objektivitu informací a závěrů, které jsou obsaženy ve zprávě pro soud. Bylo zdůrazněno, že by měl být vždy ověřen zdroj informace, aby nedocházelo ke zdvojování informací či neodůvodněného kladení většího důrazu na určitou informaci v rámci hodnocení. Jako významné právo byla označena možnost dítěte se se zprávou o poměrech a informacemi v ní uvedenými seznámit a mít možnost se k ní vyjádřit, a to ještě před samotným soudním jednáním. V tomto hraje důležitou roli též podpora dítěte ze strany jeho právního zástupce. Relevantnost sbíraných informací byla rovněž označena za významné hledisko, neboť jinak může docházet ke sběru informací, které nemají žádný vztah k projednávanému případu (např. informace z hlubší minulosti dítěte a jeho rodiny), a tím může dojít k zásahu do práva dítěte na ochranu soukromí a jeho stigmatizaci.

Druhá část školení byla věnována perspektivě restorativní justice s důrazem na otázku, jakým způsobem může tato perspektiva napomoci porozumění individuálnímu posouzení jako právu dítěte. Hovořeno bylo o významu budování pozitivního vztahu k dítěti, jakož i hlasu dítěte při hledání nápravy způsobené újmy („Hlava, kde se nachází problém, má také jeho řešení.“). Byly představy závěry výzkumů, podle kterých aktivní zapojení dítěte dává do řešení jeho protiprávní činnosti dává dítěti pocit kontroly a respektu. Dítě pak spíše vnímá proces jako férový a je větší pravděpodobnost, že bude respektovat rozhodnutí, které bylo v řízení přijato. Zároveň participace přispívá k tomu, že rozhodnutí jsou lepší, neboť samy děti mohou přispět novými a kreativními řešeními. Závěrem bylo shrnuto, že jádrem je dělat věci s dětmi, nikoliv o nich či pro ně.

Účastníci sdíleli během školení své zkušenosti, případy, které zažili, a problémy, na které v praxi narážejí. Jedním z často diskutovaných problémů byla neexistence odklonů v řízení u dětí mladších 15 let. Účastníci tento nedostatek označovali jako velmi nespravedlivý a jedna z probačních úřednic uvedla, že je to obzvláště problematické a znatelné v situacích, kdy dojde ke spáchání protiprávního činu ve spolupachatelství s mladistvým, neboť v případě mladistvého pak může dojít k ukončení věci v rámci odklonu, avšak u dítěte mladšího 15 let musí řízení dojít až k soudu. Změně v této oblasti může pomoci implementaci nedávného rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva, které vytýká České republice nedostatečné procesní záruky v řízení o podezření z protiprávního jednání u dětí mladších patnácti let, tedy pod věkovou hranicí trestní odpovědnosti.

Mezi přednášejícími vystoupili zahraniční i domácí lektoři. V první části školení hovořila Mikiko Otani, členka Výboru OSN pro práva dítěte, a Dainius Püras, ředitel Institutu pro monitoring lidských práv a bývalý zvláštní zpravodaj OSN pro právo na zdraví (2014 – 2020). Dále přednášela Eva Huls, advokátka a soudkyně (substitute judge/rechter – plaatsvervanger) u Okresního soudu v Amsterdamu a Rotterdamu. V rámci odpolední části školení zaměřené na restorativní justici byly lektory Ian Marder, expert Rady Evropy pro přípravu doporučení o restorativní justici v trestních věcech, Annemieke Wolthuis, soudkyně (substitute judge/rechter – plaatsvervanger) u Okresního soudu v Rotterdamu a členka rady Evropského fóra pro restorativní justici, a Petra Masopust Šachová, předsedkyně Institutu pro restorativní justici a členka výkonného výboru Evropského fóra pro restorativní justici.

Bližší program školení je přístupný zde:

Projekt je financován z programu Evropské Unie – Práva, rovnost a občanství (2014-2020).

Nová publikácia: Právo na ochranu zdravia ľudí bez domova na Slovensku

V spolupráci s organizáciami Proti prúdu a EQUITA, ktoré sa dlhodobo venujú pomoci ľuďom bez domova, sme vydali odbornú publikáciu o práve na ochranu zdravia a dostupnosti zdravotnej starostlivosti pre ľudí bez domova s dlhmi na zdravotnom poistení. Podľa súčasnej legislatívy totiž dlžníci na zdravotnom poistení nedosiahnu na plnú zdravotnú starostlivosť, iba na neodkladnú starostlivosť, a tak so svojimi zdravotnými problémami musia čakať na akútne zhoršenie svojho stavu, alebo zdravotnú starostlivosť na mieste uhradiť. Táto legislatíva neprimerane tvrdo zasahuje ľudí bez domova, ktorí sú už beztak vylučovaní z spoločnosti z iných dôvodov. V publikácii argumentujeme, že súčasný zákon o zdravotnom poistení je preto v rozpore s právom na ochranu zdravia a ľudskú dôstojnosť.

Publikáciu stiahnete kliknutím na obrázok TU. Ak máte záujem o jej tlačenú verziu, napíšte nám.

Publikácia spája ľudí z terénu s právnikmi Fóra pre ľudské práva, ktorí pomocou ľudských práv zakotvených v Ústave SR a medzinárodných zmluvách bojujú za zmenu tejto problematickej legislatívy. Je ďalšou zo série právnych analýz, ktoré Fórum pre ľudské práva v spolupráci s organizáciou Proti prúdu spracovali za účelom zlepšenia postavenia ľudí bez domova na Slovensku (predchádzajúcu analýzu k právu na bývanie nájdete TU). 

Publikácia vznikla v rámci projektu „Kľúč k domovu“ podporenom z prostriedkov Európskeho sociálneho fondu a Operačného programu Efektívna verejná správa Ministerstva vnútra SR. Partnerom Proti prúdu počas doby realizovania projektu 2018/09 – 2020/12 je DEPAUL SLOVENSKO, nezisková organizácia. Projekt je financovaný z Európskeho sociálneho fondu. Informácie o operačnom programe Efektívna verejná správa nájdete na www.opevs.eu

Spolupořádali jsme seminář pro azylové soudce

Fórum pro lidská práva ve spolupráci s International Commission of Jurists a Justiční akademií České republiky pořádalo ve dnech 22. – 23. 3. 2021 seminář s názvem Vybrané otázky azylového a cizineckého práva z mezinárodní a vnitrostátní perspektivy pro azylové soudce a jejich asistenty z České republiky. Semináře se zůčastnili i právníci z Kanceláře Veřejného ochráncu práv a azyloví soudci ze Slovenska. Seminář byl součástí mezinárodního projektu FAIR PLUS: Posílení práv migrujících osob co-financovaného Evropskou uni. Na program semináře se můžete podívat zde.

Během semináře byly diskutovány aktuální otázky v oblasti azylového a cizineckého práva v České republice, ale také v dalších zemích. Na semináři vystoupili zkušení evropští soudci a právní experti v oblasti azylového práva, a rovnež experti a soudci ze České republiky. Seminář, který kvůli opatřeními spojenými s koronavirovou pandemií proběhl v online podobě, sledovalo více než sto účastníků.

V úvodu, Hugo Storey, dlouholetý soudce britského Vrchního Tribunálu a bývalý předseda evropské pobočky Mezinárodní asociace azylových a migračních soudců (IARMJ), hovořil o článku 46 odst. 3 procedurální směrnice, který zakotvuje povinnost ex nunc účinného prostředku nápravy v azylovém řízení. Živá diskuse se rozvinula zejména v souvislosti s konkrétními povinnostmi správních soudů při přezkumu právních a skutkových otázek, zejména otázka, zda jsou česká procesní pravidla v souladu s diskutovaným ustanovením procedurální směrnice. To vyžaduje, aby „aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany.“

Jacek Chlebny, podpředseda polského Nejvyššího správního soudu a profesor na University v Łódźi, sdílel své zkušenosti s podáním předběžných otázek k Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU) v případech soudního přezkumu udělování národných víz. Prof. Chlebny hovořil také o rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci M. K. a ostatní proti Polsku, který se týká zatlačování urpchlíků na polských hranicích s Běloruskem, a zdůraznil požadavek přístupu uprchlíků k azylovému řízení. Účastníci semináře dále diskutovali otázku absence odkladného účinku u nepovolení vstupu na území.

Hana Lupačová, asistentka soudkyně Ústavního soudu ČR a spoluautorka Komentáře k zákonu o azylu, otevřela téma důsledků pandemie COVID-19 na azylová a další související řízení. Účastníci semináře diskutovali dopad pandemie na práva uprchlíků v České republice a dalších zemích EU.

V další části školení otevřena téma práva cizinců na rodinný a soukromý život právnička Nuala Mole z britského AIRE Centra. V souvislosti s právem na rodinný a soukromý život se Nuala Mole zaměřila na vztah mezi Evropskou úmluvou o lidských právech a Úmluvou OSN o právech dítěte. Odkázala zejména na princip nejlepšího zájmu dítěte, který musí být zohledněn v rozhodování o ukončování pobytu či neudělení pobytových oprávnění cizinců. Jan Kratochvíl, soudce Městského soudu v Praze, komentoval tuto otázku z pohledu vnitrostátní judikatury a účastníkům nabídl skvělý přehled rozhodnovací praxe českých soudů v oblasti práva na rodinný a soukromý život v kontextu pobytových oprávnění cizinců.

Druhý den školení vystoupil Bostjan Zalar, soudce slovinského vyššího správního soudu a předseda evropské pobočky IARMJ. Prof. Zalar, předný expert na azylové a migrační právo, přibližil účastníkům roli soudů v přezkumu zákonnosti zbavení osobní svobody v kontextu administrativní detence z pohledu mezinárodního a unijního práva. Prof. Zalar nabídl k diskusi historický pohled na danou problematiku, které vývoj sahá od Magny Chart až ke kontrolnímu seznamu pro soudce od Evropského právního institutu (ELI). Také se věnoval porovnávání judikatury SDEU a ESLP, zejména co se týčer konceptu „možnosti volby“ v tranzitních zónách na letištích a hranicích.

John Stanley, místopředseda irského odvolacího tribunálu ve věcech mezinárodní ochrany, blíže osvětlil irskou judikaturu týkající se definice a identifikace zranitelných osob. Alexandra Dubová, právnička Fóra pro lidská práva, přiblížila právní úpravu zranitelných osob v právu EU a v českém právu a poukázala na problematické otázky zejména při identifikaci a následném zacházení se zranitelnými osobami v ČR. Následovala diskuse o povinnostech soudců při identifikaci zranitelnosti v azylových a cizineckých řízeních. Marie Lukasová z Kanceláře veřejného ochránce práv a členka Výboru proti mučení, hovořila o identifikaci obětí mučení nebo jiného nelidského a ponižujícího zacházení v azylových a jiných řízeních.

V závěru vystoupila doc. Helena Tužinská, antropoložka z Univerzity Komenského v Bratislavě, která hovořila o komunikaci s migranty a tlumočení v azylovém řízení. Představila svůj nedávný výzkum v oblasti tlumočení soudních řízení v otázkách azylu a koncept, podle kterého překlad mezi dvěma osobami nemusí být dostačující, neboť pojmy a termíny mohou mít různé významy v různých kulturních nastaveních. Její nejnovší publikaci Medzi riadkami si můžete objednat zde a zajímavý rozhovor s doc. Tužinskou je také dostupný online.

Seminář byl součástí mezinárodního projektu FAIR PLUS: Posílení práv migrujících osob, kteorý je financován Evropskou unií, Program Spravedlnost (2014-2020).

ICJ a Fórum dnes slaví velké právní vítězství – Evropský výbor pro sociální práva vyhověl jejich stížnosti a podpořil práva dětí mladších patnácti let v konfliktu se zákonem

Všechny děti, bez ohledu na svůj věk, musí mít v případě, že jsou podezřelé z protiprávního jednání, přístup k procesním zárukám. Rozhodl o tom Evropský výbor pro sociální práva, orgán Rady Evropy, v přelomovém případu, který mu byl předložen International Commission of Jurists (ICJ) a Fórem pro lidská práva. 

ICJ a Fórum podaly stížnost namítající, že Česká republika nezajišťuje právní pomoc pro děti, které jsou mladší 15 let, tedy pod věkovou hranicí trestní odpovědnosti, v předsoudním stadiu řízení o podezření z protiprávního jednání, a neposkytuje alternativy k formálnímu soudnímu projednání takového podezření.

Evropský výbor pro sociální práva, který zodpovídá za dohled nad dodržováním Evropské sociální Charty, shledal, že Česká republika porušuje práva dětí mladších patnácti let, které čelí řízení o podezření z protiprávního jednání. Výbor dovodil, že nezajištění záruk spravedlivého procesu pro tyto děti porušuje právo dítěte na sociální ochranu podle článku 17 Charty. Lidská práva garantovaná Evropskou sociální chartou jsou přitom pro smluvní státy právně závazná.

Maroš Matiaško, právník Fóra podotkl:

„Rozhodnutí Výboru je důležité z několika důvodů, revoluční jsou ale zejména dva. Jednak štrasburský orgán zdůraznil vzájemnou provázanost mezi právy na spravedlivý proces a sociálními právy. V moderním chápání lidských práv nehraje umělé rozlišování mezi občanskými a politickými právy na jedné straně a právy sociálními na straně druhé nějakou významnější roli. Nejdůležitější ale je, že toto rozhodnutí podkopává paternalistické přístupy vůči dětem, které se ocitají v konfliktu se zákonem a vstupují do systému soudnictví ve věcech mládeže. Je zjevné, že bez ohledu na jejich věk, je nutné těmto dětem zajistit náležitou procesní ochranu v průběhu celého řízení, a ta by měla být založena na restorativních principech“. 

Toto rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva by mělo přinést změnu v českém systému soudnictví ve věcech mládeže, zdůrazňují ICJ a Fórum.

Karolína Babická, právnička ICJ k tomu dodává: „Tuto stížnost jsme se rozhodli podat, aby děti mladší patnácti let neměly nižší standard ochrany než starší děti. Očekáváme, že Česká republika toto rozhodnutí rychle implementuje a zajistí, že všechny děti, bez ohledu na svůj věk, budou mít zajištěna všechna procesní práva, jakož i přístup k odklonům například v podobě narovnání, či podmíněného upuštění od dalšího pokračování v řízení“. 

Podrobně

Právní závěry navazují na kolektivní stížnost podanou k Evropskému výboru pro sociální práva Fórem pro lidská práva a International Commission of Jurists v roce 2017. 

Rozhodnutí Výboru se věnuje dvěma právním otázkám, kterými jsou (I) povinné právní zastoupení již v předsoudním stadiu řízení pro všechny děti v konfliktu se zákonem bez ohledu na jejich věk; a (II) přístup k alternativním řešením podezření z protiprávního jednání v souladu s principy restorativní justice. 

K první otázce Výbor konstatoval, že stát musí zajistit povinné právní zastoupení všem dětem pod věkovou hranicí trestní odpovědnosti již v předsoudním stadiu řízení. Svůj závěr opřel o čtyři argumenty:

  • Děti pod věkovou hranicí trestní odpovědnosti nejsou vždy schopné porozumět a sledovat předsoudní stadium řízení s ohledem na svou relativní nevyspělost. Nelze tedy předpokládat, že tyto děti budou v daném kontextu schopny hájit se samy. 
  • Dětem pod věkovou hranicí trestní odpovědnosti by měla být poskytnuta právní pomoc, aby porozuměly svým právům a procesu, v němž se ocitly, a mohly tak připravit svou obhajobu. Nezajištění právní pomoci dětem pod věkovou hranicí trestní odpovědnosti v předsoudním stadiu řízení bude mít pravděpodobně negativní dopady na průběh celého řízení, což zvyšuje pravděpodobnost, že dítěti nakonec bude uloženo opatření, včetně opatření zbavujícího dítě jeho osobní svobody. 
  • Právní pomoc je nezbytná, aby nedocházelo k sebeobvinění dětí, a je základním předpokladem, že děti nebudou nuceny svědčit anebo se přiznat svou vinu. 
  • Právní pomoc je rovněž nezbytná v situacích, kdy se zájmy rodičů/opatrovníků dostávají do rozporu se zájmy dítěte a kdy v nejlepším zájmu dítěte dochází k vyloučení jeho rodičů/opatrovníků z jeho zastupování. Výbor proto uzavřel, že poskytnutí povinného a samostatného právního zastoupení dětem je v předsoudním stadiu řízení klíčové.

Ve vztahu k druhé otázce, Výbor zdůraznil, že odklony (alternativy k řízení před soudem, jako například narovnání nebo podmíněné upuštění od dalšího řízení) od soudního řízení by měly být preferovaným způsobem pro řešení většiny případů. Proto by tyto nástroje měly být i dostupné nejenom co nejdříve od momentu, kdy se dítě dostane do kontaktu se systémem trestní spravedlnosti, ale i v průběhu celého řízení. Tento princip platí o to víc, týká-li se řízení dítěte mladšího patnácti let.

Česká republika má prostor pro uvážení, jakým způsobem nastaví povahu a obsah odklonů a jaké konkrétní legislativní kroky k implementaci přijme. Je nutné ale přihlížet k mezinárodním standardům, které již existují, zejména těm, které formuloval Výbor OSN pro práva dítěte.  

Kolektivní stížnosti, které namítají porušení ustanovení Evropské sociální charty je možné podávat proti státům, které ratifikovaly dodatkový protokol z roku 1995. Na základě rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva o kolektivní stížnosti Výbor ministrů Rady Evropy může doporučit, aby stát přijal konkrétní opatření směřující k implementaci rozhodnutí.

Rozhodnutí je dostupné zde.

Pro vice informací, anebo sjednání rozhovoru kontaktujte:

Anna Hofschneiderová

Fórum pro lidská práva, z.s.

hofschneiderova@forumhr.eu

+ 420 605 111 510

Karolína Babická

International Commission of Jurists – European Institutions

Karolina.Babicka@icj.org

+324 75462067

Úspech v prípade týkajúcom sa osobnej asistencie

Spôsobilosť na právne úkony nemá vplyv na priznanie peňažného príspevku na osobnú asistenciu. To je hlavný odkaz rozsudku Krajského súdu v Banskej Bystrici vo veci nepriznania príspevku na osobnú asistenciu pre klienta s mentálnym postihnutím, ktorému sme pomohli s prípravou žaloby.

Pre podporu nezávislého života v slovenskom systéme sociálnej ochrany je okrem rôznych druhov sociálnych služieb aj balík kompenzácii dôsledkov ťažkého zdravotného postihnutia. Pri priznávaní peňažného príspevku na osobnú asistenciu, ktorý viacerí vnímajú ako najsilnejší nástroj nezávislého života, v praxi prichádza k rôznym interpretáciám. Pred pár rokmi viaceré organizácie, ktoré zastupovali osoby s mentálnym postihnutím poukazovali, že im nie je priznávaný práve z dôvodu typu ich postihnutia. Minulý rok sa Ústavný súd SR vyslovil o protiústavnosti vekového obmedzenia.

V posledných rokoch sme preto spoločne s nadáciou SOCIA – Nadácia na podporu sociálnych zmien podporili snahy klientov o priznanie príspevku na osobnú asistenciu, a to v prípadoch, keď spĺňali zákonné kritériá, ale úrady im ho neuznali. V jednom konkrétnom prípade sme po odvolaní a druhom negatívnom rozhodnutí podali žalobu. V januári 2021 Krajský súd v Banskej Bystrici zrušil pôvodné rozhodnutie a vrátil vec na ďalšie konanie.

V rozsudku banskobystrického súdu (spisová značka 30Sa/9/2020) zaznelo dôležité stanovisko k tomu, že pozbavenie či obmedzenie spôsobilosti na právne úkony, ani mentálne postihnutie samo o sebe, nemôže byť dôvodom, prečo nepriznať osobnú asistenciu.

„Pokiaľ žalovaný (ÚSPVaR Banská Bystrica) vo svojom rozhodnutí poukázal na to, že žalobca je pozbavený spôsobilosti na právne úkony, a preto má obmedzené možnosti rozhodovať sa a ovplyvňovať plnenie rodinných rolí a vykonávanie pracovných, vzdelávacích a voľnočasových aktivít, a teda osobná asistencia by neplnila svoje účel podľa § 20 ods. 2 zákona č. 447/2008 Z. z., táto argumentácia neobstojí.

Je zrejmé, že zákon č. 447/2008 Z. z. v ustanovení § 21 ods. 3 a 5 počíta aj s výkonom osobnej asistencie, ktorá má charakter určitého „sprevádzania“ fyzickej osoby s ťažkým zdravotným postihnutím, a teda zabezpečovanie presunov takejto osoby na miesto výkonu jeho pracovných, vzdelávacích, rodinných a voľnočasových aktivít a za účelom zabezpečenia účasti na týchto aktivitách. Účasť žalobcu na art terapii a ocenenia, ktoré získal, svedčí o jeho sebarealizácii a ide teda o podporu vykonávania jeho voľnočasových aktivít. Konkrétne naplnenie zákonom stanovených cieľov pri jednotlivých prostriedkoch kompenzácie je vždy v každom jednotlivom prípade odlišné a závisí aj od charakteru zdravotného postihnutia konkrétnej fyzickej osoby.“

Ako v poslednej vete konštatuje súd, naplnenia cieľa osobnej asistencie, teda aktivizácia, podpora sociálneho začlenenia a podpora nezávislosti, je v jednotlivých prípadoch odlišný a závisí od konkrétnej fyzickej osoby (jej postihnutia, potrieb).

Cieľ osobnej asistencie – byť súčasťou spoločnosti je túžbou každého človeka so zdravotným postihnutím. Aj keď podobné ciele si dávajú aj sociálne služby pre ľudí odkázaných na pomoc inej osoby, realita pobytových zariadení ukazuje, že to nie sú schopné bez ďalších nástrojov spĺňať. Preto považujeme za dôležité upozorňovať na to, že úlohou Slovenskej republiky je vytvárať jasné pravidlá a dostupné nástroje, ktorými ľuďom so zdravotným postihnutím umožní inklúziu a nezávislý život.

Ďakujeme nadácii SOCIA – Nadácia na podporu sociálnych zmien za podporu prípadu a našim právnikom Marošovi Matiaškovi a Adamovi Máčajovi za prípravu žaloby.

Webinář k právu na individuální posouzení dítěte v konfliktu se zákonem

FÓRUM společně s partnerskou organizací International Commission of Jurists (ICJ, Belgie) pořádá, dneškem počínaje (16. – 18. 2. 2021), online školení zaměřená na institut individuálního posouzení dítěte, které je podezřelé nebo obviněné ze spáchání trestného činu. Tento institut je od roku 2016 zakotven jako právo dítěte i v evropské legislativě (směrnice 2016/800). Školení probíhají v rámci evropského projektu „Procedural Rights for All Children in jusTICE“ (PRACTICE). Projekt si klade za cíl hledat otázky a otevírat diskusi o tom, jaké principy a pravidla je potřeba zohledňovat, pokud má být individuální posouzení dítěte jeho právem.

V rámci webinářů se setká více než 20 advokátů a 20 sociálních pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí z České republiky a Slovenska, kteří působí na poli soudnictví ve věci mládeže. Účastníci budou moci společně diskutovat pohled na právo na individuální posouzení dítěte z perspektivy přístupu založeného na právech dítěte, práva na zdraví i restorativní justice. Cílem je nabídnout účastníkům školení informace a praktické poznatky, které budou moci aplikovat v rámci své praxe a které se opírají o mezinárodní právo lidských práv.

Mezi přednášejícími vystoupí zajímavá zahraniční i domácí lektoři. Kupříkladu Mikiko Otani, členka Výboru OSN pro práva dítěte, a Dainius Püras, bývalý zvláštní zpravodaj OSN pro právo na zdraví. Dále jsou mezi lektory soudci, akademičtí pracovníci a právníci z jiných členských států Evropské unie a z Institutu pro restorativní justici a z Evropského fóra pro restorativní spravedlnost. 

Bližší program webinářů je přístupný zde:

Projekt je financován z programu Evropské Unie – Práva, rovnost a občanství (2014-2020).

Podali sme sťažnosť k CRPD vo veci inkluzívneho vzdelávania

Fórum dlhodobo podporuje inkluzívne vzdelávanie detí so zdravotným postihnutím. Aj preto sme podali sťažnosť k Výboru OSN pre práva osôb so zdravotným postihnutím v prípade chlapca, ktorý nemôže študovať na strednej škole, pretože bol doteraz vzdelávaný podľa špeciálneho programu určeného pre deti s mentálnym postihnutím. Sťažnosť smeruje proti Slovenskej republike.

Prípad poukazuje na pretrvávajúcu plošnú diskrimináciu detí so zdravotným postihnutím v prístupe k stredoškolskému vzdlávaniu v štandardnej forme. Náš klient, Marek Varga, bol vylúčený zo štandardného stredoškolského vzdelávania, pretože ako dieťa s mentálnym postihnutím mohol byť vzdelávaný len podľa špeciálneho programu určeného pre deti s mentálnym postihnutím. V tomto programe ale nemôže dosiahnuť vzdelávací štandard, ktorý je v zákone vyžadovaný ako podmienka pre stredoškolské vzdelávanie.

V podaní argumentujeme, že týmto diskriminačným legislatívnym nastavením Slovenská republika porušila článok 24 Dohovoru OSN o právach osôb so zdravotným postihnutím zaručujúci právo na inkluzívne vzdelávanie, a článok 5 upravujúci rovnosť a zákaz diskriminácie.

Ďakujeme našim právnikom Marošovi a Adamovi za skvelú prácu, a Marekovi Vargovi a jeho rodičom za odvahu bojovať za svoje práva. Ďakujeme SOCIA – Nadácia na podporu sociálnych zmien za podporu prípadu.

Ak vás prípad Mareka Vargu zaujal, prečítajte si viac v reportáži Denníka N.

Rada Evropy shledala Českou republiku odpovědnou za porušování práv dětí s postižením a romských dětí jejich umísťováním do ústavní péče

Evropský výbor pro sociální práva shledal dnes Českou republiku odpovědnou za rozsáhlou a diskriminační institucionalizaci dětí s postižením a romských dětí v ústavech pro děti nízkého věku. Výbor kritizuje selhání České republiky, která nepřijala a neimplementovala odpovídající deinstitucionalizační strategii. V dnes vydaném rozhodnutí Evropský výbor konstatoval porušení práv především romských dětí a dětí s postižením mladších 3 let, a to konkrétně práva na zajištění odpovídající sociální a hospodářské ochrany dětí, garantovaného v článku 17 Evropské sociální charty z roku 1961. 

Právní závěry jsou výsledkem tříletého šetření Evropského výboru. Šetření bylo zahájeno na popud konsorcia tří nevládních organizací: Fóra pro lidská práva se sídlem v Praze, Validity Foundation a Evropského centra pro práva Romů, které v roce 2017 podaly společně kolektivní stížnost a poskytly důkazy prokazující porušení práv dětí. Jejich litigace byla podpořena stanoviskem zvláštního zpravodajem OSN pro právo na zdraví a organizace LUMOS. 

Maroš Matiaško, předseda Fóra, ve svém komentáři k rozhodnutí uvedl: „Vzkaz Výboru je velmi silný. Instituce působí dětem újmu a z právního hlediska je vláda povinna učinit všechny nezbytné kroky, aby stávající systém péče o děti nízkého věku deinstitucionalizovala. Systémová změna musí být založena na principu, že všechny děti mají právo těšit se z rodinného prostředí, bez ohledu na svou situaci či potřeby.“

Senada Sali, právní manažerka Evropského centra pro práva Romů, přivítala rozhodnutí Výboru, poukazujíc na to, že „romské děti i děti s postižením čelí ve srovnání s většinovou populací nepřiměřeným rizikům v oblasti péče, a proto státy v tomto ohledu musí zajistit odpovídající sociální a hospodářskou ochranu malých dětí, přičemž zvláštní pozornost musí věnovat znevýhodněným a zranitelným skupinám dětí.“

Ann Campbell, výkonná ředitelka Validity (Mental Disability Advocacy Centre), zdůraznila, že „rozhodnutí Výboru jasně deklaruje, že mezinárodní právo nebude akceptovat pokračující umísťování dětí do ústavní péče. Státy musí zajistit terénní a komunitní služby, které jsou nezbytné pro to, aby děti, zvláště romské děti a děti s postižením, mohly vyrůstat se stabilními, milujícími pečovateli. Očekáváme, že se česká vláda nyní vydá tímto směrem.“

Rozhodnutí je založeno na třech právních argumentech. Výbor předně shledal, že Česká republika selhala ve snaze snížit počet dětí nízkého věku umístěných v ústavech, a zajistit těmto dětem v přiměřeném čase a s maximálním využitím dostupných zdrojů odpovídající služby založené na rodinném a komunitním základě. Výbor dospěl k závěru, že stávající právní řád České republiky, který umožňuje institucionalizovat malé a zranitelné děti, a neustálé udržování pobytových dětských center podle zákona o zdravotních službách je v rozporu s článkem 17 Evropské Sociální Charty. 

Evropský výbor dále uvedl, že česká vláda doposud neučinila žádné významné a cílené kroky, které by směřovaly k deinstitucionalizaci existujícího systému péče o děti nízkého věku a poskytování služeb dětem v rodinném a komunitním prostředí namísto ústavů. Výbor shledal, že rovněž toto selhání zakládá porušení článku 17 Evropské Sociální Charty. 

A nakonec, Evropský výbor zdůraznil význam sběru relevantních dat, který je neodmyslitelný pro tvorbu vhodných politik a přijetí odpovídajících opatření. Jelikož česká vláda neposkytla žádné důkazy či relevantní informace dokládající, že přijala opatření pro zlepšení poskytování odpovídajících rodinných a komunitních služeb romským dětem a dětem s postižením, došlo k porušení Evropské Sociální Charty i v tomto bodě.

Česká republika musí nyní v reakci na rozhodnutí implementovat opatření.

Rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva ve svém plném znění dostupné v angličtině zde.

 

Romská rodina z ústecké ubytovny uspěla u NSS, spor se po dvou letech vrací před krajský soud

Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, na který se ještě v létě 2018 obrátila jedna z romských rodin vystěhovaných z ústecké ubytovny, která byla uzavřena po vyhlášení tzv. „bezdoplatkové zóny“ na území města Ústí nad Labem. Žalobou namířenou proti městu rodina namítala, že došlo k nezákonnému zásahu do jejich práv, a rovněž požádala soud o zrušení opatření, kterým byla „bezdoplatková zóna“ vyhlášena. Krajský soud žalobu odmítl, Nejvyšší správní soud nyní rozhodl, že to bylo nezákonné.

NSS kritizoval přístup Krajského soudu, který odmítl návrh pro nedostatek aktivní procesní legitimace stěžovatelů. NSS uvedl, že opatření vyhlašující „bezdoplatkovou zónu“ se mohlo dotknout práv stěžovatelů, zejména práva na bydlení a práva na soukromý život. U NSS zároveň stále leží druhá část případu ohledně nezákonného zásahu města do práv vystěhované rodiny.  

Rozsudek je dostupný zde.

Od vystěhování z ubytovny rodina s pěti dětmi neúspěšně shání důstojné a stabilní bydlení, žije po azylových domech. Najít si stálý podnájem na komerčním trhu s byty, je pro rodinu kvůli její romské etnicitě v postatě nemožné. 

Před Ústavním soudem přitom již přes dva roky leží také návrh senátorů na zrušení části zákona o hmotné nouzi, umožňující vyhlašování „bezdoplatkových zón“. 

Neúnosná situace v oblasti bydlení a mimo jiné i bezdoplatkové zóny jsou také důvodem kolektivní stížnosti, kterou proti České republice podala letos v únoru Evropská federace národních organizací pracujících s lidmi bez domova (FEANTSA). Stížnost projednává Evropský výbor pro sociální práva.