Rubrika: Litigace

Obyvatelé ubytoven se v situaci akutně hrozícího bezdomovectví se obracejí správní žalobou proti městu Ústí nad Labem na Krajský soud. Součástí jejich žaloby je i návrh na předběžné opatření, které by pozastavilo platnost opatření obecné povahy, s jehož pomocí město Ústí nad Labem omezilo vyplácení dávek na bydlení v chudinských lokalitách. Fórum pro lidská práva s podporou sdružení Konexe poskytlo rodině právní zastoupení.

„Přestože se město snaží tvrdit, že nemá povinnost vystěhovávaným lidem zajistit náhradní bydlení, opak je pravdou. Tato povinnost vyplývá z § 35 zákona o obcích a zároveň z čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Pokud tak obec zůstává zcela nečinná, dopouští se nezákonného zásahu, a to navíc vůči těm nejzranitelnějším skupinám obyvatel, včetně dětí. Věříme, že krajský soud těmto rodinám poskytne adekvátní ochranu.“ vysvětluje právní názor Fóra pro lidská práva, právnička Tereza Bártová

„Právní podpora a pomoc, kterou nám poskytuje Fórum pro lidská práva je pro nás v současné situaci nesmírně cenná. Věříme, že se podaří legální cestou zastavit platnost takzvaných bezdávkových zón, které město vyhlásilo ve svých chudinských lokalitách,“ komentuje podání správní žaloby Miroslav Brož ze sdružení Konexe, které zajistilo právnímu týmu Fóra pro lidská práva kontakt s obyvateli ubytoven a poskytovalo mu nutnou terénní podporu.

„Těšíme se k soudu, nemáme co ztratit, věříme ve spravedlnost. Děkujeme Konexím a Fóru pro lidská práva za pomoc a podporu, kterou nám dávají. Nezapomeneme.“ vítá podání žaloby Josef D., obyvatel jedné z ubytoven.

Předkládaná žaloba se týká akutně hrozícího nebezpečí bezdomovectví žalobců, mladé rodiny s pěti dětmi, a spolu s nimi přibližně dvou set třiceti osob (mezi nimiž je asi osmdesát dětí) žijících na ubytovnách na adrese Klíšská 53 a Purkyňova 14 v Ústí nad Labem. Protože žalobcům hrozí vystěhování k 30. 6. 2018, a situace je velmi akutní, žádají zároveň soud o vydání předběžného opatření podle § 38 s. ř. s. Žádají soud, aby tímto předběžným opatřením uložil městu 1) pozastavit účinnost citovaného opatření obecné povahy do doby rozhodnutí o jeho možném zrušení a 2) přijmout okamžitá opatření k zajištění alespoň dočasného náhradního ubytování žalobců.

V Ústí nad Labem k 30. června končí svůj provoz dvě ubytovny, jejich obyvatelé, převážně chudí Romové, čelí situaci hrozící ztráty bydlení a bezdomovectví.

Shrnutí žaloby najdete zde.

Městský soud v Praze zamítl žalobu naší klientky, kterou se domáhala změny praxe při registraci změny rodného čísla. Ta je totiž u transgender osob v České republice stále podmiňována podstoupením chirurgického zákroku se současným zneplodněním.Tuto operaci tak musí podstoupit i lidé, kteří si ji nepřejí, nebo kteří se vůbec necítí být opačným pohlavím a patří mezi osoby třetího pohlaví (intergender). Lidé, kteří operaci nemohou podstoupit z osobních nebo zdravotních důvodů, naopak vůbec nemohou změny pohlaví v registrech státu dosáhnout. Tato praxe je dlouhodobě kritizována OSN a lidskoprávními organizacemi. Podle Evropského soudu pro lidská práva je mimo jiné v rozporu s právem na soukromí. Městský soud v Praze se však v případě naší klientky s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vypořádal po svém – rozhodl se ji jednoduše neaplikovat, protože s ní nesouhlasí. Rozsudek A.P., Garçon a Nicot proti Francii přitom skutečně není rozhodnutím překvapivým, judikatura Evropského soudu pro lidská práva k němu naopak směřovala dlouho a pozvolně. Proti rozsudku jsme podali kasační stížnosť, o případu tedy rozhodne Nejvyšší správní soud.

Anonymizovanou verzi rozsudku najdete zde.

Na vývoj standardů Evropského soudu pro lidská práva v této oblasti se můžete blíže podívat zde: https://www.echr.coe.int/Docum ents/FS_Gender_identity_ENG.pdf.

Pěkné uvedení do problematiky poskytne tato publikace od Rady Evropy: https://rm.coe.int/168 0492119 

Zajímavé srovnání právních úprav členských států Evropské unie naleznete třeba v této publikaci od Agentry pro základní práva EU: http://fra.europa.eu/en/publication/2014/being-trans-eu-comparative-analysis-eu-lgbt-survey-data

Ústavní soud ČR vydal přelomový nález ve věci našeho klienta, kterým rozhodl, že každá osoba se zdravotním postižením má právo na dostupné a vhodné služby sociální péče.

Co znamená tento nález pro osoby se zdravotním postižením a jejich blízké?

V případě, že Vy nebo Váš rodinný příslušník jste osobou se zdravotním postižením a nacházíte v obtížné životní situaci, máte právo na dostupné a vhodné služby sociální péče. Tomu odpovídá povinnost kraje takovou dostupnou a vhodnou službu sociální péče zajistit.

Jak podat žádost?

Můžete se obrátit na příslušný krajský úřad, odbor sociálních věcí s žádostí, aby Vám pomohli se zajištěním vhodné sociální péče s ohledem na Vaše potřeby a konkrétní situaci. Vzorovou žádost naleznete na našich webových stránkách.

Příklad: Vaše dcera má těžkou formu autismu a péče o ní vyžaduje odbornou asistenci. Můžete se tak obrátit na krajský úřad s žádostí o zajištění vhodné pobytové péče.

Co když Vám krajský úřad nevyjde vstříc?

V případě, že Vaše situace nebude dlouhodobě řešena a kraj neučiní žádné aktivní kroky k zajištění adekvátní sociální služby, můžete se obrátit na krajský soud s žalobou na nezákonný zásah.

Příklad: Obrátili jste se na krajský úřad se žádostí o zajištění vhodné pobytové péče, krajský úřad Vám však odpověděl, že momentálně není žádné volné místo, nabídne Vám však jiné řešení Vaší situace, nepřiklad službu osobní asistence. Za situace, že krajský úřad zůstane u pouhého konstatování absence vhodného místa a aktivně se nesnaží Vaší situaci vyřešit, můžete se domáhat splnění této povinnosti u krajského soudu žalobou na nezákonný zásah.

Pozor! Přesto, že je povinností kraje zabezpečení existence odpovídajících služeb a jejich dostatečnou nabídku s odpovídající kapacitou, má tato povinnost dlouhodobý charakter a může tak dojít k situacím, kdy krátkodobě nejsou zajištěny nezbytné sociální služby. Nicméně, kraj v takovém případě nesmí zůstat nečinný a je povinen adekvátně reagovat a činit veškeré potřebné kroky v přiměřeném časovém horizontu.

Co je přiměřený časový horizont?

Přiměřený časový horizont je nutné v každé situaci hodnotit individuálně, nicméně se dá říci, že by ste na vhodné řešení Vaší situaci neměli čekat déle než v řádu několika měsíců.[:]

Dnešním nálezem Ústavní soud rozhodl o porušení základních práv a svobod kosovské rodiny zajištěné po dobu 50 dnů v zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová. Otec společně s dvěma dětmi ve věku 3 a 6 let byli zajištěni českou policií v březnu 2014 kvůli tomu, že neměli potřebné doklady pro vstup na území České republiky. Následně byli zbaveni osobní svobody v imigrační detenci po dobu 50 dní, než došlo k jejich návratu do Maďarska, kde požádali o medzinárodní ochranu.

Rodina před Ústavním soudem namítala, že zajištěním dětí v polovězeňském prostředí určeném pro dospělé se striktním režimem a s velmi omezenou možností volnočasových aktivit po tak dlouhou dobu došlo k porušení zákazu špatného zacházení. Stejné argumenty předložila Ústavnímu soudu i Veřejná ochránkyně práv a mezinárodní nevládní organizace European Council on Refugees and Exiles (ECRE), které v případě intervenovaly. Jak ochránkyně, tak ECRE upozornily na mezinárodní standardy, podle kterých je k zajištění dětí možno přistoupit pouze ve zcela výjimečných případech, a jenom na krátkou dobu.[1] Podle nejnovějších rozsudků Evropského soudu pro lidská práva i zajištění rodiny s dětmi po dobu sedmi dnů znamená špatné zacházení ve vztahu k dětem. Jde přitom o jedno z nejzávažnějších porušení práv zaručených Evropskou úmluvou.[2] Některé mezinárodní instituce, jako např. Výbor OSN pro práva dítěte, doporučují zcela upustit od zajišťování rodin s dětmi zcela, a to s poukazem na velmi negativní dopad na vývoj a psychiku dětí.[3]

Dnešním nálezem Ústavní soud shledal, že zajištěním kosovské rodiny došlo k porušení práva na osobní svobodu a práva na rodinný život stěžovatelů.[4] Ústavní soud však nevyslovil porušení zákazu špatného zacházení. Nález je dostupný zde.

„Již v roce 2010 štrasburský soud konstatoval, že zajišťování dětí v imigrační detenci je porušením zákazu špatného zacházení. Toto soud loni velmi důrazně potvrdil, když v pěti případech proti Francii shledal porušení článku 3 Úmluvy, který zakazuje nelidské a ponižující zacházení. V jednom případě byla rodina v zajištění jenom sedm dní.  Abychom neporušovali základní práva těchto dětí, musíme již nyní vytvořit dostupné alternativy k detenci, tedy prostředí, kde rodiny budou moct počkat bez zbavení osobní svobody, dokud se nevyřeší jejich návrat nebo přesun do jiné země EU,“ uvedla Šárka Dušková, právnička Fóra pro lidská práva, které rodině poskytovalo právní poradenství.

„Úspěch je jenom částečný, zvažujeme další právní kroky,“ řekl advokát Filip Schmidt, který rodinu před Ústavním soudem zastupoval.

Kontaktní údaje:

Šárka Dušková, právnička Fóra pro lidská práva, email: forum@forumhr.eu, tel: + 420 731 563 427

[1] Viz např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva: Muskhadzhiyeva a další proti Belgii, č. 41442/07, rozsudek ze dne 19. ledna 2010; Popov proti Francii, č. 39472/07 a 39474/07, rozsudek ze dne 19. ledna 2012; R. M. a další proti Francii, č. 33201/11, A.B. a další proti Francii, č. 11593/12, A. M. a další proti Francii, č. 24587/12, R. K. a další proti Francii, č. 68264/14, R. C. a V. C. proti Francii, č. 76491/14, všech pět rozsudků ze dne 12. června 2016.

Výbor OSN pro lidská práva, Všeobecní komentář č. 35 o právu na osobní svvobodu, CCPR/C/GC/35, z 16. prosince 2014.

Zpráva Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) z návštěvy České republiky ve dnech 1 až 10. dubna 2014, ze dne 31. března 2015.

[2] R. M. a další proti Francii, č. 33201/11, rozsudek ze dne 12. června 2016.

[3] Výbor OSN pro práva dítěte, Zpráva z obecné diskuse dne 28. září 2012 s názvem „Práva dětí v kontextu mezinárodní migrace“.

Speciální spravodaj OSN proti mučení a krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání (Juan Mendez)

Speciální spravodaj OSN pro práva migrantů (François Crépeau)

[4] Nález č. III. ÚS 3289/14 z 23. května 2017.

Prvního března 2017 vynesl Okresní soud v Ostravě přelomový rozsudek odsuzující praxi odmítání romských dětí do základních škol pro obavy z jejich vysokého počtu ve třídě. Ta je podle soudu diskriminační, a to i pokud tak ředitel základní školy učiní s cílem zajistit, aby nedošlo k odlivu dětí z majority. Tomu má totiž ředitel čelit jiným způsobem. Soud odkázal na úspěšné Ostravské školy, které zaručují vysokou kvalitu vzdělávání, a nemusí se proto obávat, že by majoritní děti kvůli těm romským ze školy odcházely. Opatření, které ředitel k prevenci odlivu dětí z majority učiní, tak nesmí být za cenu práva na vzdělání romských dětí.

Soud v písemném odůvodnění rozsudku zdůraznil nejen to, že uvedená praxe vylučuje romské děti z kvalitního vzdělávání, a tedy snižuje šance na úspěšný život v budoucnosti. Zdůraznil rovněž, jaký dopad takováto praxe má do psychiky dítěte v předškolním věku. Citujeme z vynikajícího odůvodnění rozsudku:

„Psychologové se dnes již všeobecně shodují na tom, že zážitky z dětství bývají naprosto klíčové pro další osobnostní vývoj každého jedince. To, co se během prvních let vývoje osobnosti zapíše do dětského vědomí, které ještě tvárné a křehké, zůstává v každém člověku jednou provždy tím opravdu nesmazatelným určujícím zážitkem. Každý necitlivý zásah do této lehce zranitelné dětské duše, každý hrubý hmat, který je dítětem vnímán jako nepřátelské gesto, je způsobilý zásadně ohrozit další společenskou existenci člověka. Stačí jediné nevhodné slovo, gesto či traumatizující zážitek a citlivá dětská duše, která má až osudovou sílu rozpomínat se, bude mít navždy deformován vztah k autoritám a ke společnosti jako celku. 

Základní škola přebírá po rodičích „štafetový kolík“ výchovných vzorů a nesmazatelně se tak zapisuje do dětské duše jako obraz autority, který je pro dítě buď hodný následování anebo je jako nepřátelský odmítnut. Psychologický význam zápisu do první třídy je nesrovnatelný s jakýmikoliv jinými přijímacími řízeními, které člověk během života absolvuje, neboť zde je dítě de facto poprvé konfrontováno s veřejnou institucí, která pro něj reprezentuje stát. 

Obzvlášť pro romské děti, které musí často již v raném věku čelit předsudkům a odsudkům majoritní společnosti, v důsledku čehož jsou mnohem zranitelnější než děti z majority, je téměř životně důležité, aby při svém prvotním kontaktu s touto institucí získaly pocit přijetí a důvěry. Dětská duše si velmi citlivě všímá toho, zda je okolím přijímána či nikoliv, a chová-li se škola k němu již při prvním setkání odmítavě či dokonce nepřátelsky, pak se nelze divit, že se jeho postoje nejen ke škole, ale potažmo i ke všem veřejným a státním institucím stanou v budoucnu hostilními. Je proto společenskou povinností školy vytvořit takovou atmosféru, a to jak při výuce, tak i u samotného zápisu do prvních tříd, ve které všechny děti bez rozdílu pocítí, že jsou ve škole vítány a že škola jejich individuální odlišnosti nechápe jako problém, nýbrž jako příležitost pro obohacení ostatních. Škola jako veřejná instituce se nesmí bránit přílivu romských dětí v obavách z reakce většinové společnosti, ale naopak by měla většinové společnosti dokázat, že i velký počet romských dětí ve třídách může znamenat vysokou kvalitu výuky.”

Soud uvítal, že ředitel školy některá pochybení přiznal a dodatečným přijetím částečně napravil. Žalobcům proto přiznal jen právo na omluvu, nikoli odškodnění. Celé znění rozsudku v anonymizované podobě zašleme na vyžádání.