Ve dnech 28. – 29. dubna 2021 FÓRUM společně s partnerskou organizací International Commission of Jurists (ICJ, Belgie) za podpory Justiční Akademie pořádalo online školení pro soudce zaměřené na institut individuálního posouzení dítěte, které je podezřelé nebo obviněné ze spáchání trestného činu. V rámci školení se setkalo kolem 50 účastníků z řad soudců, státních zástupců a probačních úředníků a dalších profesionálů, kteří působí na poli soudnictví ve věcech mládeže v České republice a na Slovensku. Webinář proběhl v rámci evropského projektu „Procedural Rights for All Children in jusTICE“ (PRACTICE) a navázalona školení z února, která byla určena pro advokáty a sociální pracovníky. Individuální posouzení je od roku 2016 zakotveno jako právo dítěte i v evropské legislativě (směrnice 2016/800) a projekt si klade za cíl hledat otázky a otevírat diskusi o tom, jaké principy a pravidla je potřeba zohledňovat, pokud má být individuální posouzení dítěte jeho právem.
Během školení zaznělo, že chování dítěte často reflektuje to, jak s ním bylo zacházeno dospělými a dalšími osobami, a že hranice mezi obětí a pachatelem nemusí být tak ostrá. Pachatel může být často obětí strukturálních nerovností a systémových pochybení, což bychom měli vždy zkoumat a především nepřičítat pachateli k tíži. Kontakt dítěte s trestním systém by měl být nahlížen jako možnost a příležitost poskytnout dítěti vhodnější podporu než jako možnost či nezbytnost dítě potrestat. Mikiko Otani, členka Výboru OSN pro práva dítěte, během své prezentace uvedla, že se nesmí zapomenout vnímat děti v konfliktu se zákonem jako lidské bytosti, a že s nimi trestní systém musí zacházet důstojně, neboť koncept důstojnosti má obrovský význam. V rámci prezentací bylo také uvedeno, že první zprávou, kterou bychom k dítěti měli vyslat, je, že nám na něm záleží („we care about you“) a nepřistupovat ihned k citelnějším zásahům. V diskusi byla také otevřena otázka zákazu násilí a nutnost kritického náhledu na ukládání (donucovacích) opatření dítěti. Jako jeden z nejvýznamnějších kroků bylo shledán partnerský přístup k dítěti v procesu řešení podezření/obvinění z protiprávního činu v podobě aktivního naslouchání a respektu k jeho názorům. Jedním z diskutovaných bodů byla také zvláštní zranitelnost dospívajících dětí.
Lektoři a účastníci se také věnovali řadě praktických otázek, například jak pracovat s informacemi v rámci konkrétního případu, jak zachovat co největší objektivitu informací a závěrů, které jsou obsaženy ve zprávě pro soud. Bylo zdůrazněno, že by měl být vždy ověřen zdroj informace, aby nedocházelo ke zdvojování informací či neodůvodněného kladení většího důrazu na určitou informaci v rámci hodnocení. Jako významné právo byla označena možnost dítěte se se zprávou o poměrech a informacemi v ní uvedenými seznámit a mít možnost se k ní vyjádřit, a to ještě před samotným soudním jednáním. V tomto hraje důležitou roli též podpora dítěte ze strany jeho právního zástupce. Relevantnost sbíraných informací byla rovněž označena za významné hledisko, neboť jinak může docházet ke sběru informací, které nemají žádný vztah k projednávanému případu (např. informace z hlubší minulosti dítěte a jeho rodiny), a tím může dojít k zásahu do práva dítěte na ochranu soukromí a jeho stigmatizaci.
Druhá část školení byla věnována perspektivě restorativní justice s důrazem na otázku, jakým způsobem může tato perspektiva napomoci porozumění individuálnímu posouzení jako právu dítěte. Hovořeno bylo o významu budování pozitivního vztahu k dítěti, jakož i hlasu dítěte při hledání nápravy způsobené újmy („Hlava, kde se nachází problém, má také jeho řešení.“). Byly představy závěry výzkumů, podle kterých aktivní zapojení dítěte dává do řešení jeho protiprávní činnosti dává dítěti pocit kontroly a respektu. Dítě pak spíše vnímá proces jako férový a je větší pravděpodobnost, že bude respektovat rozhodnutí, které bylo v řízení přijato. Zároveň participace přispívá k tomu, že rozhodnutí jsou lepší, neboť samy děti mohou přispět novými a kreativními řešeními. Závěrem bylo shrnuto, že jádrem je dělat věci s dětmi, nikoliv o nich či pro ně.
Účastníci sdíleli během školení své zkušenosti, případy, které zažili, a problémy, na které v praxi narážejí. Jedním z často diskutovaných problémů byla neexistence odklonů v řízení u dětí mladších 15 let. Účastníci tento nedostatek označovali jako velmi nespravedlivý a jedna z probačních úřednic uvedla, že je to obzvláště problematické a znatelné v situacích, kdy dojde ke spáchání protiprávního činu ve spolupachatelství s mladistvým, neboť v případě mladistvého pak může dojít k ukončení věci v rámci odklonu, avšak u dítěte mladšího 15 let musí řízení dojít až k soudu. Změně v této oblasti může pomoci implementaci nedávného rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva, které vytýká České republice nedostatečné procesní záruky v řízení o podezření z protiprávního jednání u dětí mladších patnácti let, tedy pod věkovou hranicí trestní odpovědnosti.
Mezi přednášejícími vystoupili zahraniční i domácí lektoři. V první části školení hovořila Mikiko Otani, členka Výboru OSN pro práva dítěte, a Dainius Püras, ředitel Institutu pro monitoring lidských práv a bývalý zvláštní zpravodaj OSN pro právo na zdraví (2014 – 2020). Dále přednášela Eva Huls, advokátka a soudkyně (substitute judge/rechter – plaatsvervanger) u Okresního soudu v Amsterdamu a Rotterdamu. V rámci odpolední části školení zaměřené na restorativní justici byly lektory Ian Marder, expert Rady Evropy pro přípravu doporučení o restorativní justici v trestních věcech, Annemieke Wolthuis, soudkyně (substitute judge/rechter – plaatsvervanger) u Okresního soudu v Rotterdamu a členka rady Evropského fóra pro restorativní justici, a Petra Masopust Šachová, předsedkyně Institutu pro restorativní justici a členka výkonného výboru Evropského fóra pro restorativní justici.
Bližší program školení je přístupný zde:
- v češtině a
- v angličtině.
Projekt je financován z programu Evropské Unie – Práva, rovnost a občanství (2014-2020).
