Prvního března 2017 vynesl Okresní soud v Ostravě přelomový rozsudek odsuzující praxi odmítání romských dětí do základních škol pro obavy z jejich vysokého počtu ve třídě. Ta je podle soudu diskriminační, a to i pokud tak ředitel základní školy učiní s cílem zajistit, aby nedošlo k odlivu dětí z majority. Tomu má totiž ředitel čelit jiným způsobem. Soud odkázal na úspěšné Ostravské školy, které zaručují vysokou kvalitu vzdělávání, a nemusí se proto obávat, že by majoritní děti kvůli těm romským ze školy odcházely. Opatření, které ředitel k prevenci odlivu dětí z majority učiní, tak nesmí být za cenu práva na vzdělání romských dětí.

Soud v písemném odůvodnění rozsudku zdůraznil nejen to, že uvedená praxe vylučuje romské děti z kvalitního vzdělávání, a tedy snižuje šance na úspěšný život v budoucnosti. Zdůraznil rovněž, jaký dopad takováto praxe má do psychiky dítěte v předškolním věku. Citujeme z vynikajícího odůvodnění rozsudku:

Psychologové se dnes již všeobecně shodují na tom, že zážitky z dětství bývají naprosto klíčové pro další osobnostní vývoj každého jedince. To, co se během prvních let vývoje osobnosti zapíše do dětského vědomí, které ještě tvárné a křehké, zůstává v každém člověku jednou provždy tím opravdu nesmazatelným určujícím zážitkem. Každý necitlivý zásah do této lehce zranitelné dětské duše, každý hrubý hmat, který je dítětem vnímán jako nepřátelské gesto, je způsobilý zásadně ohrozit další společenskou existenci člověka. Stačí jediné nevhodné slovo, gesto či traumatizující zážitek a citlivá dětská duše, která má až osudovou sílu rozpomínat se, bude mít navždy deformován vztah k autoritám a ke společnosti jako celku. 

Základní škola přebírá po rodičích „štafetový kolík“ výchovných vzorů a nesmazatelně se tak zapisuje do dětské duše jako obraz autority, který je pro dítě buď hodný následování anebo je jako nepřátelský odmítnut. Psychologický význam zápisu do první třídy je nesrovnatelný s jakýmikoliv jinými přijímacími řízeními, které člověk během života absolvuje, neboť zde je dítě de facto poprvé konfrontováno s veřejnou institucí, která pro něj reprezentuje stát. 

Obzvlášť pro romské děti, které musí často již v raném věku čelit předsudkům a odsudkům majoritní společnosti, v důsledku čehož jsou mnohem zranitelnější než děti z majority, je téměř životně důležité, aby při svém prvotním kontaktu s touto institucí získaly pocit přijetí a důvěry. Dětská duše si velmi citlivě všímá toho, zda je okolím přijímána či nikoliv, a chová-li se škola k němu již při prvním setkání odmítavě či dokonce nepřátelsky, pak se nelze divit, že se jeho postoje nejen ke škole, ale potažmo i ke všem veřejným a státním institucím stanou v budoucnu hostilními. Je proto společenskou povinností školy vytvořit takovou atmosféru, a to jak při výuce, tak i u samotného zápisu do prvních tříd, ve které všechny děti bez rozdílu pocítí, že jsou ve škole vítány a že škola jejich individuální odlišnosti nechápe jako problém, nýbrž jako příležitost pro obohacení ostatních. Škola jako veřejná instituce se nesmí bránit přílivu romských dětí v obavách z reakce většinové společnosti, ale naopak by měla většinové společnosti dokázat, že i velký počet romských dětí ve třídách může znamenat vysokou kvalitu výuky.”

Soud uvítal, že ředitel školy některá pochybení přiznal a dodatečným přijetím částečně napravil. Žalobcům proto přiznal jen právo na omluvu, nikoli odškodnění. Celé znění rozsudku v anonymizované podobě zašleme na vyžádání.