Před Nejvyšším správním soudem jsme uspěli s případem žadatelky o mezinárodní ochranu, jež byla zajištěna na pražském letišti a její zdravotní stav se v průběhu zajištění rapidně zhoršil. Soud, který přezkoumával důvodnost jejího zajištění v první instanci odmítl přihlédnout ke změně zdravotního stavu s odkazem na procesní pravidlo, podle kterého může přihlédnout jenom ke skutečnostem známým v čase vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s). Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil a uvedl, že soudy musí přihlédnout k podstatným změnám, k nimž došlo po vydání přezkoumávaného rozhodnutí, pokud by tyto změny mohly vést k nezákonnosti zbavení osobní svobody. Za tímto účelem mají soudy přednostně aplikovat čl. 5 odst. 4 Evropského úmluvy o ochraně lidských práv před vnitrostátními procesními pravidly.

Rozsudek NSS tak významně přispívá k efektivnějšímu soudnímu přezkumu zbavení osobní svobody v migračním kontextu.

  1. […] Pokud by doslovná́ aplikace zásady přezkumu podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, vedla k tomu, že by soudní přezkum rozhodování o nepovolení vstupu na území nebylo možno pokládat za „účinný přezkum v rozumných intervalech“ požadovaný článkem 5 odst. 4 Evropské úmluvy, vyplývá správnímu soudu z čl. 1 odst. 2 a z čl. 10 Ústavy povinnost přednostně aplikovat požadavky Evropské úmluvy. To v daném případě znamená povinnost soudu navzdory zásadě vyjádřené v § 75 odst. 1 s. ř. s. zohlednit i podstatné změny, k nimž došlo po vydání přezkoumávaného rozhodnutí, pokud tyto změny mohly ve smyslu rozsudku ESLP Shishkov proti Bulharsku vést k tomu, že pokračování omezení osobní svobody, které bylo původně nařízeno v souladu se zákonem, se stalo nezákonným.
  2. V nyní posuzovaném případě to znamenalo, že městský soud, pokud měl závažné informace, které nasvědčovaly tomu, že se stěžovatelčin zdravotní stav po vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného zásadně zhoršil a že by již splňovala definici zranitelné osoby ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, neměl odmítnout tyto informace jakkoli zohlednit, ale měl před § 75 odst. 1 s. ř. s. přednostně aplikovat čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy, jak požaduje čl. 10 Ústavy. Ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s. vyjadřuje obecnou zásadu, takže skutečnost, že tato obecná zásada musí ve výjimečných případech ustoupit požadavkům plynoucím z přednostní aplikace čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy, nevede k protiústavnosti celého tohoto zákonného ustanovení, ale právě k výše rozebrané povinnosti jeho ústavně konformního výkladu.

Rozsudek NSS, sp. zn. 9 Azs 193/2019, 4. 9. 2019 – anonymizovaná verze k nahlédnutí zde.